Ráno zatažené, ale vybralo se to a celý den bylo tak akorát...
Po snídani jsme rozděleni do družstev. Dostáváme se k Lence. A jdeme cvičit.
Jak jsem si myslela, že Viki všechno při své takměř 3 měsíce trvající izolaci zapomněla, tak jsem se spletla. Není dokonalá, ale snaží se, a to se cení. Jen je ze všeho vyjukaná a ustrašená. Holt její důvěra a sebevědomí dostalo na frak....
Drápky, nedrápky docela fungují a my se dozvídáme spoustu nových a zajímavých věcí ohledně výcviku psů. Holt, co člověk, to názor. A proto tady jsme.
Po dopoledním bloku cvičení jsme stihly procházku v lese,
oběd, polední klid ( úžasná věc)
a následovala soutěž páníček + pejsek.
Organizátoři tábora ( jedna moc skvělá rodina) to totiž pojali jako relaxační prodloužený víkend a tudíž toho cvičení nebylo zase tak moc.
Ale zpět k soutěži. Dostali jsme nápovědu. Pojedeme na hory, dobře se oblékněte. Ha, ha. V časovém limitu 1,5 minuty jsme museli obléknou naše oblečení na pejska. Ale pouze to, co jsme měli sami na sobě.
Nástup k soutěži
Který pes, mimochodem v tom musel chvíli vydržet, měl oblečení nejvíce kusů, ten i se svým páníčkem vyhrál. To by jste nevěřily, co lidí bylo najednou ve spodním prádle.
No, nasmáli jsme se tedy opravdu hodně. Vzhledem k Vikčiným tlapkám a její vystrašenosti jsem moc neriskovala, přehodila jsem přes ní dvě mikiny a vestu a víc jí netrápila. Pokud se dobře pamatuju, vyhrál pejsek s osmi kusy oblečení.
Po soutěži byly v plánu obrany, čehož se neúčastníme vůbec. Tak jsme šly zase do lesa , na houby.
Rostou.
Po večeři táborák s vyhlášením výsledků soutěže, buřtíky, pohodička, prostě paráda.
Žádné komentáře:
Okomentovat