Jizerka

Včera jsme se dohodli, že když hlásí tak úžasné počasí, že by byla škoda zůstat doma.
Práce by tedy bylo, ale není to zajíc a neuteče, že.
Po nezbytných úkonech, které odložit nešly jsme se tedy vypravili na výlet.
Na Jizerku, dlouho jsme tady už nebyli.
Hned po ránu při venčení Vikči jsem se stihla opravdu podzimně naladit.
Foceno v blízkém okolí domu.

 A jak už jsem psala, tak po obědě tradá...
Tak nádherný podzimní den už dlouho nepamatuju. I když vloni byl podzim taky hezký.
Ani nevím, zda mám komentovat. Nádhera, že jo...

Voda lákala k pocachtání, ale byla ledová.
 

Chaloupka nádherná

Pytlácké kameny v dáli

Rašeliniště Jizerka

 Tato fotka je zajímavá tím, že z šesti nohou země dotýká se jediná

A jaká byla nálada? Tak to zase dokládá tahle fotka.

 Na zpáteční cestě už zapadalo sluníčko, ale to nic neměnilo na té kráse kolem.

V údolíčku už se začala dělat mlha,

 ve které jsme se málem ztratili.

Ještě si prohlédnout torza starých stromů, která jsou vedle parkoviště a hurá domů.
Ušli jsme asi 7 km a dpoledne jsme si fakt užili.

Cestou domů jsme se zpočátku kochali neskutečně krásným západem slunce, které ale vystřídala neskutečná mlha. Jeli jsme krokem a vlastně nevědli jestli dobře. Jak pravila Lucka - bylo to hustý.
Pravdu mělo to naše dítě.
Prostřední pracuje a pracuje a chuděra taky musela v té mlze domů. Aspoň se naučí jezdit za každého počasí. Dojela v pořádku, tak jsme byli moc rádi.