Na dnešek

už tolik nemrzlo. Ale zima byla, to jo. Ráno jsem oblékla sebe i Viki.

Povšimněte si prosím, jak má sladěné boty s kabátkem, ne nejsem cvok, to tak prostě vyšlo.
Ale jako obývákového psa ji nemůžu do těch mrazů nechat jít jen tak.
A navíc nevím, jak by reagovaly otrhané drápky. Sice jsou pařátky krásně zacelené, roste ji na nich jakási rohovina, ale nevím, jak by to reagovalo třeba v soli na silnici. Riskovat to nehodlám.
Na silnici jsme nešly, šly jsme zkontrolovat, jestli srnky objevily baštu. Místní louky totiž obhospodařuje soukromý zemědělec a v létě mu nějak utekl jeden balík do křoví, odkud ho asi odmítl tahat.
S mužem jsme ho objevili, zpřístupnili a rozřízli.
Tak snad ho ta nebohá zvěř objeví, byla by škoda, aby přišel nazmar.

A ač byla zima, tak bylo krásně.

Dopoledne jsme udělaly s Luckou úkoly, zvládli ještě trochu cukroví.
Odpoledne jsme vyrazily s Viki znovu, tentokrát na delší prochajdu.
Sladěná je zase, tentokrát má lepší vybavení, hlavně botky, měli by odolat i soli.
Ač se to nezdá, vykračovala si v nich docela v pohodě. Jsou to outdoorové boty, takovou kvalitu nemá na nohách nikdo z naší rodiny. Jen je legrace, když běží máte pocit, že běží kůň.

Pěkně jsme se prošly. Vypadalo to na krásný den.
Jen asi přechod fronty neovlivnil jen počasí, ale i chování některých jedinců. Nemilá hádka , na kterou nejsem pyšná, ale byla jsem k ní tak nějak donucena. Myslela jsem si, že osoba mě blízká, inteligentní a chytrá pochopí, kolik je  1 + 1 a co znamená má dáti, dal. Bohužel. Nechápe. Moc s tím asi nesvedu, ale musím se s tím vyrovnat. A to půjde dost těžko.