Milá maminko,
před šesti lety jsem se probudila do asi nejhoršího dne mého života (druhý následoval o dva a půl roku později). Z plného zdraví, ještě dostatečně při síle jsi nám náhle odešla. Bylo to kruté.
Ne bylo, ono stále je.
Nemám komu říct, že se mám celkem dobře. Že můj muž je pořád ten hodný kluk, kterého jsi znala. Má nás pořád rád a dobře se stará. Že oba máme práci, která nás zatím uživí.
Že Janička sice nedokončila vysokou školu, ale snaží se s životem poprat se ctí. Někdy to nemá jednoduché, ale moc se snaží. Taky už se nedozvíš, že má nového přítele a chystá se na cesty.
A naše malá Péťa je už dospělá. Letos maturuje a chystá se na vysokou. Taky má přítele a doufám, že s ním je šťastná. Od jara do podzimu ještě ke škole chodí o víkendech pracovat. Myslím, že se taky v životě neztratí.
A z malé Lucinky už je pomalu slečna. A tak jako její starší ségry, je to moc šikovná holka. Ve škole jí to jde krásně a ještě stíhá chodit na keramiku, flétnu a klavír. Taky do zdravotnického kroužku a každý rok se účastní recitační soutěže.
Určitě bys z nich měla radost a byla na ně moc pyšná.
Taky máme nového psa. Fenku Viki. Bydlí s náma doma a všichni ji mají rádi.
Je toho hodně co už ti nikdy nebudeme moct říct.
Ale já pevně doufám, že ještě existuje nějaká spravedlnost a ty i táta víte.....
Mám Vás oba moc ráda.
Milá Ivo, je to tak - bez rodičů je nás jenom půl, život je nespravedlivý...snažíme se dělat všechno nejlíp - hlavně pro ty naše nejbližší, a když už by byl důvod k radosti, že jsme slušní, dobře vychovaní, tak už to není komu říct... A tak Vás alespoň já, čtoucí pravidelně Váš blog chválím... jste šikovná, pracovitá, a snad i šťastná mladá žena... Zdraví Lenka
OdpovědětVymazatLenko děkuju, je mi líto, že jste anonymní, ale i tak děkuju, snad jen to mladá už moc nesedí :) Iva
Vymazatkrásný... já takhle bilancuju při každé návštěvě hřbitova... co bych jim asi řekla, kdyby... ztráta těch nejbližších je prostě nenahraditelná a vyčerpávající.
OdpovědětVymazatIvo, moc hezké psaní. Je to tak, to nevyřčené a to,co už člověk říci nemůže,to je těžké....
OdpovědětVymazatA ta data, která to znovu připomínají, jsou těžká stejně. Alespoň já to tak vnímám.
Tak přeji hodně síly
A rozhovory alespoň v duchu, i to pomáhá
Krásně napsané ze srdce,...naštěstí tyto pocity nezažívám a děsně se jich bojím! První vteřina, když mi volá nečekaně v "divnou" dobu někdo z rodičů.
OdpovědětVymazatani po 17 letech to není lepší..ještě mě to čeká jednou:- (
OdpovědětVymazat