středa 17. dubna 2013

Nejdřív

bych moc ráda poděkovala všem, kteří nás čtou, myslí na nás a Lucii přejí " hladký průběh " jejího a vlastně i našeho, trápení.
Když se to vezme kolem a kolem, jde o banální zákrok. Ne, nechci to zlehčovat, ale je to jeden z nejjednodušších zákroků. Přesto se obáváme, když jde o někoho blízkého. A to i přes veskrze pozitivní, již zažité zkušenosti. Touto operací jsem prošlá já i nejstarší dcera a vše bylo v pořádku.
Ale k dnešku. Asi mám to nejšikovnější a nejstatečnější dítě pod sluncem.
Ráno ještě popoháněla taťku, že už by měli jet, aby přijeli včas. Vybaveni sbalenou taškou a podrobným seznamem informací ( včera jsem to pěkně hodila na papír, aby taťka nebyl zmaten), které by lékaře na příjmu mohli zajímat vyrazili.
Příjem proběhl v klidu, paní doktorka byla spokojena s mojí slohovou prací. Taťka zase s tím, jak pěkně to všechno zvládl ( jak by ne, když tam vlastně jen to dítě odevzdal :) ), ale i tak zaslouží pochvalu.
Lucka byla ubytována, prozatím sama na pokoji. Pak už osaměla. Tolik vím z ústního vyprávění.
Žádné slzy, žádný vzdor, vše naprosto v pohodě.
Během dopoledne telefonát. Lucie mne informovala o tom, jak to bude zítra, že jsem jí to řekla špatně, že z operačního sálu se ještě staví na dospávacím pokoji a až potom bude převezena zpět na dětské. Potom přišla ještě jedna sms, že byla na dalším odběru, který zvládla v pohodě.
V práci byl neskutečný fofr, ale skončili jsme poměrně brzo. Takže jsem rychle frčela do nemocnice, abych s beruškou mohla být co nejdýl. Provizorně jsem měla sbaleno pro případ, že to nedá a já budu nucena setrvat přes noc. Ona totiž Lucie kromě u Šárky ještě nikdy nespala mimo domov. Ale to jsem se spletla.
Bylo mi vylíčeno dopodrobna vše, co se dělo od rána a asi po hodině jsem vyslechla větu. Tak už jeď a buď klidná. Je to tady hezký a starají se o mě dobře. Jsem unavená, bolí mě bříško a chtěla bych si lehnout. Trávily jsme totiž návštěvu na chodbě v křeslech, protože moc nemají na dětském rádi návštěvy na pokoji.
Navíc jí tam přibyla asi 15ti letá slečna, se kterou si Lucka dle vyprávění docela rozumí.
Taky jsem se dozvěděla, že sepisuje elaborát na téma, jak jsem skončila v nemocnici. To jsem na to zvědavá.
Odjížděla jsem z nemocnice rozčarovaná, neb jsem absolutně nepoznávala své dítě. Na druhou stranu šťastná, jak to krásně zvládá. Tak doufám, že když to tak pěkně začalo, tak to bude i pokračovat.
Po příjezdu domů jsem ještě sebrala Viki a šla se zase projít. Jednak je to výborná terapie na stres a jednak háravka musí mít pohyb, aby zase neupadla v apatický stav jako vloni. Dneska jsme daly jen 4km, ale zase se zastávkou u známého, který žije sám a měl velkou radost, že jsme se zastavily.
Teda radost měl hlavně z Vikči. Domů jsem přišla už za tmy. Co mě ale zarazilo byl neskutečný, ale opravdu musím napsat, řev ptáků při soumraku. To vám byl koncert !!
Cestou jsem měla ještě telefonát od Lucinky, další info o průběhu podvečera a  přály jsme si dobrou noc. Doufám, že se opravdu dobře vyspí.


 A ještě si neodpustím jeden zážitek.  Když jsem včera oznamovala třídní učitelce, jak to je s Luckou, oznámení přijala a začala mi vykládat nějaké svoje problémy. Dneska odpoledne jsem na parkovišti potkala jinou paní učitelku, kterou má Lucka jen na HV. Hned jak se dozvěděla kam jedu začala hledat v baťohu, vytáhla razítko se slonem a poslala ho Lucce s přáním rychlého uzdravení pro štěstí. Tak asi tak. Obojí je přístup.



5 komentářů:

  1. Zvládne :-) !!!
    A přístup a přístup,jeden na "nic",druhý mluví za vše.

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Ivo, naše děti známe - ale občas dovedou překvapit, určitě se zúročilo to jak se k ní chováte, jak vidí co za den musíte zvládnout...ale v tomhle věku je hrdinka.!. Nemocnice umí rozhodit i zkušené pacienty. A k učitelkám...pardon, ale někdy mám pocit, že je to spíš diagnoza, a jen někteří jedinci zůstanou empatičtí a normální. O to víc to potěší, když se zachová jako ta Vaše na HV. Jen škoda, že zrovna ta JEJÍ je ten první případ. Mějte se hezky, a Lucce ať slon zamává chocbotem a přinese štěstí. Zdraví Lenka

    OdpovědětVymazat
  3. Ivo, moc na váš myslím a držím palce!!

    Lucinka je šikovná!!!

    chování učitele by mě ani tak nepřekvapilo, ale chování zaměstnavatele mě překvapilo velmi..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucko to se zaměstnavatelem je trochu složité. Můj šéf sám o sobě by vyhověl, za tím je někdo jiný, složitá situace, kterou tady veřejně nechci řešit. Všechno zlé, je pro něco dobré. Aspoň si taťka vyzkoušel, že i tohle zvládne, doposud nic takového nemusel.

      Vymazat
  4. Držím palce, ať to všechno zvládnete, pobyt v nemocnici opravdu není nic moc. Ale Lucka je šikula, tak hodně sil všem:-)

    OdpovědětVymazat