Nějak ten čas moc letí. Ani se neotočíme a zase je tu můj "milovaný" den.
Ráno ještě vyřizuji nějaké nezbytné záležitosti na instituci, co nás vlastně živí. Dozvídám se, že tyto věci by měl zařizovat můj zaměstnavatel. Cha, chá, to bychom neměli vůbec nic.
Klientů tak akorát, přesto to není pohodový den. Nějaké skrny na slunci, asi...
Radost mi udělala Lucka. Ve škole zase zazářila. Navíc sama došla na hudebku a úspěšně složila postupové zkoušky na flétnu. Je to prostě šikulka veliká.
Vyzvedávám si ji po keramice, jedeme nakoupit jídlo a dobrůtky na zítra.
Opět využíváme naši novou plochu, dnes jen krátce.
Připravuje vše na zítra a hurá na kutě.
Žádné komentáře:
Okomentovat