To vědí všichni, že jo, to nemusím nikomu povídat. Plánů spousta, jenže tohle už je moc a mě to neděl dobře.
Kupodivu jsem to dneska docela snášela, ale to je asi tím, že už s tím počítám a vyvaruju se spousty věcí. Takže se jen tak poflakuju po domě, občas něco udělám, ale je toho minimum.
Navrhnete jet k vodě. Jo, to jo, ale představa davů lidí u vody mne trochu děsí.
Tak jsme nejdřív Lucce vymysleli, takovou malou, soukromou plovárničku.
Potom taťku napadlo, že kdysi v nějakém pomatení ze slev koupil bazén. Našel ho ve sklepě a jal se ho zprovoznit. Naše " náměstí" poskytlo plochu.
Zprvu to vypadalo jako nápad zoufalce, ale později se ukázalo, že i voda mající pouze 18 stupňů má v tomhle vedru úspěch.
Jediný, kdo je konečně spokojený s teplotou je Viki, jakmile jde ven, vyhledává místo, kde nejvíc svítí.
Dnešek jsme tedy přežili, ale co bude zítra?
Nádhera. Tohle mým dětem chybí. Užívejte si radovánek, dokud to jde.
OdpovědětVymazat