dnes po ránu. Ne, nedivte se. Já tam chodím docela ráda. První dcera do téhle školy nastoupila před, no opravdu před mnoha lety. Za tu dobu jsem se spoustou učitelek poznala i jinak než jen ve vztahu rodič a učitel. Ne každá učitelka má své povolání jako diagnozu. Jsou mezi nimi i normální ženské.
Takže jsem šla zaplatit obědy, abych zase nebyla upomínána a zárověň se potkala se s lidmi, které jsem viděla ráda i s těmi, které zrovna nemusím ( těch bylo znatelně méně).
Přípravy vrcholí, všechno se chystá. Dokonce už mám rozvrh. Možná se ještě změní....
Na hudebce je to jinak, tam ještě probíhá rekonstrukce a sehnat nějaké informace je nadlidský výkon. Tak snad po neděli.
Potom jsme s Luckou probraly skříně a vytřídily malé věci. Nebýt poděděných věcí po starších holkách, tak tomu nebohému dítěti toho ve skříni moc nezbylo. Já bych i ráda nakoupila nové kousky, ale ona nechce a je z toho na nervy několik dnů dopředu. Nevím jak ji přesvědčit a kupovat něco bez zkoušení, tak to nehodlám.
Odpoledne jsem Lucku odvezla k Šárce a jela do práce. Konec měsíce se blíží ...
Taťka měl dnes taky dlouhý den, něco ladili s kolegou ohledně počítačů a mohli se do toho pustit až všichni odešli z práce.
Skončila jsem v šest večer, mám hotovo. Vyzvedla jsem Lucku, nechala ji doma a jela cvičit. Kamarádka pro mne měla ne moc veselé zprávy. Ale to je život.
nás škola čeká až příští rok..
OdpovědětVymazatvěci jsem třídila před 14 dny.
Karolínka ta je v pohodě, ta všchno podědí.
Sofi nemá dědit v rodině po kom, naštěstí máme kamarády :)
přeju lepší zprávy!!
Tak to máte náskok, já ještě nezačala:-)
OdpovědětVymazatA ona parádě přijde na chuť, jako většina holčiček:-)