Velké štěstí

jsem dneska měla.
Včera večer přišla Lucka, že má na zubu kaz ( a mě bylo furt divný, proč se celý den mračí), který ji prý bolí. Její zuby by vydaly na román. Zub je to mléčný, ale je ho třeba zachovat co nejdéle kvůli rovnátkům.
Je to složité, kdo nezažil, nepochopí.
Ráno jsem musela do práce. Bylo v plánu, že zavolám na zubní a domluvím se s nimi jak postupovat.
V práci poněkud tepleji. Nemáme teploměr, ale odhaduju to na takových 35 st. a víc. Klientů bylo méně než obvykle, takže to nakonec docela šlo. Na jednoho jsem musela čekat, pak ještě po nákupech. Když jsem přijela domů a v klidu si vypila kafe, tak se mne Lucka zeptala ( 18:10 ), jestli jsem vyřídila to zubní, že jí to pořád bolí.
Ha, zrada. Zapomněla jsem. Pro klid duše jsem vytočila číslo. Sestřička zvedla telefon, vyslechla mou prosbu a povídala, tak přijeďte. Já se jí jak pako ptám a kdy, ona  - no teď, dneska vyjímečně jsme tu do 20:00, my vás ještě vezmeme. Tak jsme sedly do auta a jely.
Lucka má zoubek ošetřený a byla moc statečná. Ve 20:00 už jsme zase byly doma.

A ještě jedna dobrá, vlastně úplně nejlepší zpráva dne. Taťka, můj šikovný, nejšikovnější muž, opravil traktůrek a už zase sekal. Původně to vypadalo, že bude nutná velká investice ( ona tedy brzo bude), ale pro letošek jsme snad zachráněni.
Takže dnešnímu dni třikrát hurá.