Na houby

 jsme se vypravili, ale ne do lesa.
Předem upozorňuji na spoustu méně kvalitních fotek. Lepší foťák je v Paříži na výletě. Prý se mají dobře.
Šárka u nás zůstala na noc. V nedalekém městečku se opět po roce konala výstava hub. Vloni jsme se dostali až na její závěr a některé exponáty už nebyly k poznání. Tak jsme vyrazili hned ráno.
Holky sice trochu koulely očima a remcaly, obzvlášť když jsme řekli, že půjdeme ještě do muzea, ale jely s náma. Výstava byla jinde než vloni.

 Exponátů spousty. Když jsem to procházela, tak jsem přišla na to, že je hub jedlých mnohem, ale mnohem méně než těch nejedlých.

Aby si to užily i holky, tak jsme navzájem hledaly houby se zajímavými jmény. Byla jich spousta. Tak třeba -Hvězdovka červenavá, Míhavka vodní, Čirůvka sírožlutá, Helmovka ředkvičková, Čapulka bahenní, Rosolozub huspenitý, Helmovka krvonohá, Troudnatec okrajový....
Největším exponátem bylo tohle

 Strávili jsme na výstavě docela dlouhou dobu. A ještě jsme se dobře bavili.
 Potom jsme se přesunuli do místního muzea. Našla jsem na netu, že tam dnes začíná výstava historických televizí. To je zas něco pro mého muže. U vstupu nás paní ukecala, ať si prohlédneme muzeum celé. Do místností uzamčených nás vezme průvodce. A tak se stalo.
Řeknu Vám, bylo to něco. V tomhle muzeu se je pořád na co koukat.
Začli jsme televizory. První průmyslově vyrobená u nás. Ta bublina nahoře se naplnila vodou, dala před obrazovku a tím se zvětšil obraz.

Další kousky

Manžel neví, kam dřív kouknout.

Potom jsme se vydali do dalších prostor.
Třeba v přírodopisné mají mimo asi milionu jiných exponátů tetřeva a za ním obr sršní hnízdo.

Prostory, zachované tak jak v nich žili původní obyvatelé budovy.

Tady to bylo i s výkladem. U dvou z dam na portrétech  pan ředitel, který nás provázel zmínil jako příjmení název místa odkud pocházím. Nedalo mi to a doma jsem to vygooglila. Opravdu se jmenovaly podle mojí rodné vísky. Co se člověk nedozví...
V jedné z mísností třeba mají lustr, který váží celý metrák. Podobné se vyrábějí dodnes.

Nebo domácí orloj, ukazuje snad úplně všechno na co si vzpomenete, včetně postavení hvězd.

Taky tu najdete  expozici věnovanou sportům a místním rodákům - sportovcům, mají tu myslím 11 olympioniků.

Na takových podobných jsem taky začínala

Další lustr, dnes na elektriku, původně na svítiplyn.

Mají tu i několik betlémů, v zimě mnohem víc, dnes nám pustili dva mechanické, jeden i se zvonkohrou
Tady holky studují, jakže to vlastně funguje.

Tohle nejsou hodiny, to jsou starobylé "píchačky"

A další zájem, model rozhledny na Táboře.

 
Mohli jsme si i rozsvítit a podívat se dovnitř.

A na půdě je výstava loveckých trofejí.

Tahle smaltovaná cedule mě zaujala nejvíc.

Historický "džúbox", hraje, stále jednu melodii, za 2 Kč ji přeje 2x , takže jsme ji slyšely 4x.

Když jsem ty dvě skoropuberťačky pozorovala, tak jsem si říkala, že to s nima není až tak špatný. Doma sice vede počítač a televize, ale když se jim nabídne něco jinýho... Celý dopoledne jsem jen slyšela: a viděla jsi , a pojď se podívat, a na co to je, a jak to funguje , a hele koukej...
Na závěr se ještě pohonily kolem kašny a jelo se domů.

Oběd jsem měla připravený, během 20ti minut jsme jedli. Sice až ve dvě odpoledne, ale co...
Jo a navečer jsem šla zase cvičit. Ne, že by mne jako všechno nebolelo, ale čím se člověk zkazil, tím by se měl napravit...Bylo nás tam takových víc.