pátek 22. listopadu 2013

Opravdu jsem odjela

Práce byla díky mladému kolegovi naprosto v pohodě.
Lucku si ze školy vzala domů Šárčina mamka.
Já alespoň měla prostor si zabalit. Neumím to a nemám to ráda. Jedu na dva dny a věcí mám jak na tři měsíce. No, nic, do auta se to vejde, moc to neřeším.
Cestou si vyzvedávám spolubydlící na víkend a jedeme.
Už za tmy, ale místo nacházíme hravě. Dvoulůžák se soc. zařízením, televizí a balkonem. Luxus.
Nakonec ná dorazí celkem 28. Slušnej babinec.
Před večeří první zahřívací hodinka. Pohodička.
K večeři šťouchané brambory, kuřecí špíz a závin se šlehačkou. Mňam.
Posedět, popovídat, naplánovat zítřek, hlavně se zasmát, to asi nejvíc.
Se spolubydlící se známe, ale nijak výrazně. Nicméně povídáme dlouho do noci, je jasné, že jedeme na hooodně podobné vlně. Zapsané na stejné hodiny, vybrané stejné jídlo....

Žádné komentáře:

Okomentovat