Jaký byl rok 2013

Vloni touhle dobou jsem psala, že nemám ráda bilancování, hodnocení a nějaká předsevzetí.
To platí, ale letos mi to nedá a trochu se nad tím rokem zamyslet musím.
Začnu u zvířátek.
Viki. Po minulém roce, kdy přišla o drápy a zdravotně to občas vypadalo všelijak ( dost jsme si s ní užili a opakovat bych to nechtěla), prožila klidný rok. Dospěla, je z ní dáma. Už víme, co od ní čekat, i když občas taky dokáže překvapit.
Mína, tak o tu jsme v závěru roku přišli. Doplatila na svoji loveckou vášeň, kdy běhala přes silnici na louku lovit myši.
A teď my.
Lucka, náš benjamínek. Zlatíčko bezproblémový a šikovný. V dubnu skončila v nemocnici se slepákem, ale zvládla to skvěle. Jen paní učitelku by si zasloužila lepší.
Péťa. Ze středoškolačky, po velmi úspěšné maturitě vysokoškolačkou. Hodně překvapila, když celé prázdniny pracovala v třísměnném provozu. Pak si splnila malý sen - Paříž. Přála bych jí jen to nejlepší, aby byla šťastná. Ale ona je šikulka a určitě bude.
Jana. Naše cestovatelka. S novým přítelem se vypravili do Peru. Bez cestovky, jen tak, na dva měsíce. Klobouk dolů. Už má zase práci. I jí bych přála, aby byla šťastná.
Holky moje, každá tak jiná, ale všechny je mám ráda a když smutní, jsem taky smutná, když se radují, mám taky radost.
Ale to asi všechny mámy.
Můj muž. Tak tady nevím, co napsat. On je prostě v pohodě. Letos žádná zasádní změna. Mám ho přečtenýho, vím, co můžu čekat a hlavně vím, že se na něj můžu spolehnout.
A nakonec já. Když o tom tak přemýšlím , tak na mne, co nemám ráda změny a těžko je snáším, toho bylo dost.
V lednu jsem se podívala do zrcadla a na váhu a řekla si, že tudy cesta nevede. Díky kursu STOB a díky tomu, že jsem se odhodlala a začala chodit cvičit ke dvěma báječným holkám na Jumping mám po roce dole přesně 12kg. Co měsíc, to kilo. Jsem maximálně spokojená. V lednu jsem nedoufala ani v polovinu.
Tím, jak šla kila dolů, sebevědomí a fyzička nahoru jsem si začala uvědomovat, že jen tahle změna mi nestačí. V práci jsem byla 8 let a místo posunu někam dál ( nebo aspoň ocenění, že dobrý), jsem vlastně byla srážena k zemi. A tak jsem v říjnu k údivu všech a především sebe sama podala výpověď. Čeká mne boj, velký boj v nové práci. Nebude to jednoduché, ale já se rozhodla, tak musím bojovat. Snad se mi to povede.
Taky jsem letos měla jednu velmi dobrou kamarádku, abych ji vzápětí pro mne z neznámého důvodu v závěru roku ztratila. Nevím, co se stalo, nevím proč. Ale nedá se nic dělat, život jde dál.
Na druhou stranu jsem díky cvičení získala spoustu dobrých dušiček.
Myslím, že rok 2013 byl vcelku dobrým rokem.
Tak uvidíme, co nám přinese ten následující.