Jedenáct

dnes bylo jedné z mých neteří. Byli jsme pozváni na oslavu. Někdy člověk kvůli dětem přehodnotí situaci.
A tak jsme po obědě vyrazili. Lucka, taťka a já. Jana má svůj program, Péťa se potřebovala dospat, Viki není vítána. Nevadí.
První zastávka byla na Výstavě skleněných betlémů. Když byla před Vánoci Lucka nemocná, její třída tam jela na exkurzi. Bylo se na co dívat.

 Betlémy ze skleněných figurek dělaných ručně nad kahanem. Velikost "dospělých" postav je tak 5-6 cm.
Vše propracované do nejmenších detailů. prostě nádhera.

Fotek by byla veliká spousta. Tady Štěpán...Upozornila nás Lucka, mne by to nenapadlo.

 Ale nebyly tam jen takovéhle betlémy. Mnoho dalších. Třeba z čirého skla.

Svatá rodina v průhledné kouličce.

Malované na skle.

Také moderní, současná tvorba.

Prostě to stálo za to.
Cestou jsme se ještě stavili rozsvítit svíčku na hrobě a pak už jeli oslavovat.
Oslavenkyně s dortem a mladší sestrou.

 Vendulka se nejdřív zamilovala do Lucky, která se jí, musím pochválit, opravdu věnovala.

 A jak čas plynul a ostych se vytrácel, stal se nejoblíbenější osobou můj muž.

 Ještěže má velkou praxi s holčičkama :)

A tady jedna pro Gábi. Šemík našel uplatnění....

 V závěru ještě dorazila jedna starší neteř s novým přítelem.

Domů jsme přijeli hodně pozdě, ale myslím, že to stálo za to.