Týden první

  Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok. 

No, tak to potěš koště. Venku hnusně, nálada nijaká, celý den jsme nevystrčili nos z domu.

Vlastně jo, taťka byl odpoledne na chvíli u babičky.

  A hned ve čtvrtek hupky šupky do nové práce. Obavy mám a velké. Ale rozhodla jsem se...

Vyřídila jsem nějaké úřednické úkony a snažila se ostatním na oddělení alespoň práci nestěžovat.

Cestou domů jsem se naposledy stavila ve staré práci, udělala rychlý nákup a hurá domů.

Taťka měl mít dovolenou, ale den strávil taky v práci. Oni je totiž přes svátky vykradli....

A večer na Jumping, nějak ten stres ze sebe dostat musím. 

  V pátek zase do práce. Po návratu domů jsem sebrala Lucku a Viki a honem, dokud je světlo a trochu počasí na prochajdu. Aby Lucinka nezapomněla k čemu má nožičky.
Leden a ovce se klidně pasou venku

Praští, nebo ne? Zapojené to bylo, ale nepraštilo.

 To bílé v dálce, to jsou Krkonoše.

Hezky jsme se prošly.

  V sobotu ráno jsem neodolala a zase frčela na Jumping, ještě před tím rychlý nákup. 

Po obědě jsme se sebrali a jeli na výlet. Besedické skály. Já prostě tahle místa miluju.

Dvě hodinky venku a hned nám bylo líp. Všem.

A je tu neděle. Dopoledne montežehlo a vaření. Lucka konečně dodělala úkoly do školy.

Péťa se rozhodla, že jede hned po obědě a bude se na bytě učit na zkoušky.

Lucka a já bereme brusle a hurá na led. A že nám to dneska šlo.

Po návratu už jen přípravy do školy a práce. To jsem teda zvědavá, jak to malé zlatíčko zítra ráno samo vstane a půjde do školy.