Chůze

nejjednodušší, nejpřirozenější pohyb.
Dnes dopoledne SOS. Může k vám Šárka. Jasně.
Jen plány byly jiné, co teď. Nechci, aby holky celé odpoledne proseděly u TV a PC.
A zase je to neplánované.
Tak se jdeme projít. Před dvěma týdny jsem jim slíbila Krkavčí skálu.
Bereme to přes lomy. Asi nejkratší cesta, jako bonus pustoprázdno.
Slunce svítí, ale je chladno, občas fouká studený vítr.
Pohled na naše městečko

Viki naprosto spokojená

Holky na kraji lomu

 A v lomu

Zbytky ledopádu

Takové ty kochací, trochu kýčovité pohledy, stejné, jako minulý týden

Spokojené skoropuberťačky

 Létající pes

Konečně na "Krkavce"

Pohled  z vyhlídky

 Cestou domů už bylo chladno. Doma jsme si daly horký čaj, závin, nutelkové croisantíky.
A Šárka musela domů.
Péťa, naše pracantka, už zase byla na brigádě v zahradnictví.
A mě začalo bolet v krku. Ach jo.