V pondělí jsme si tak nějak užívali klidu bez Cipíska. Ten narušila odpolední schůze o budoucnosti mého pracoviště, kde jsem se vlastně nedozvěděla vůbec nic.
A večer hurá na noční. Zpočátku trochu zděšení po 14ti dnech volna, ale díky kolegyni (která vůbec pomáhat nemusela) jsem měla docela pohodu.
V úterý jsem pospala a po obědě, který připravila Lucka a hurá do sousedního města na kontrolu na rovnátka. Tady pochvala :) od pana doktora.
Takže nezbytná cukrárna,
nákup nějakého oblečení a školních potřeb a hurá domů.
Cestou úžasné pohledy na Krkonoše.
A navečer jsme si přivezli nového člena rodiny. Kočička Fíbí.
Ve středu já na denní. Taťka zůstal doma, ale dopoledne musel k zubaři. Ještě před tím dojel s Luckou a Fíbí na veterinu. Objevili jsme večer nějakou blešku, tak pro jistotu. Kočička ošetřena.
Doma byl taky proto, aby trochu pohlídal sžívání Fíbí s Viki. Ona ji ta velká nemůže nějak pobrat, ale snad si to sedne. Denní byla docela klidná, až jsem se divila.
Zato ta čtvrteční byla děs a běs, ale nakonec jsme to taky zvládly. Ale fakt jsem byla ráda, že jsem šla domů. Jenže ne tak úplně.
Na večer jsme byly s Luckou nahlášené zase na Jumping. Daly jsme to, ale pak jsem zcela odpadla.
V pátek volno. Dopoledne jsme s Luckou jely koupit dárek malým neteřinkám, které uvidíme v sobotu. Odpoledne jsme sice chtěly někam vyrazit, ale volala Jana, že se staví s Cipískem :)
S Viki se přivítali docela radostně, vypadá to, že Cipískův pobyt u nás byl ku prospěchu.
Poprvé viděl Fíbí, do které se asi zamiloval.
A když bylo tak pěkně, tak jsme si ještě opekli buřtíky.
A najednou se nám nad hlavami objevil balon. Chtěl přistát, ale moc se mu to nedařilo.
Tak musel zase nastoupat a přistát naprotějším kopci.
A jak jsem napsala na začátku, týden utekl jako voda.
Žádné komentáře:
Okomentovat