Díky noční výpomoci

jsem dnes mohla zase zůstat doma. Původně jsem tedy chtěla jít alespoň na chvíli pomoct se stěhováním, ale volali mi, že není třeba.
Takže taťka nemusel po nákupech sám. No, co vám budu povídat byl to tak trochu horor.
Nebylo místo na parkování, nebyly nákupní vozíky. Za to bylo všude strašně moc lidí.
Asi bude konec světa, nebo co....
Nasadila jsem úsměv, vlídnou tvář a v klidu si nakoupila. Vystála frontu ke kase s písní na rtech, pustila před sebe jednu starou paní, pochválila prodavačky za pracovní zápřah a jelo se domů.
Jen pro zajímavos. Já obstarala všechno, manžel sehnal knot do petrolejky.
Hurá budeme svítit, Vánoce budou :)

Ale abych nebyla nespravedlivá, on je jinak hodný a hodně mi pomáhá. Ani nenadával, když jsem večer s ním vyměnila za večer v práci. A kdybych byla v práci, určitě by to taky zvládl.
Odpoledne jsem díky získanému času upekla vánočku, myslím, že tentokrát obvzláště povedenou a vyrazili jsme s ní k babičce. Měla radost.

Jen kocourovi se to moc nelíbilo. Narušili jsme mu jeho klídek u kamen.