Týdeník

Tak to přesně se stává z mého blogu.
Pondělí jsem měla pracovní. Docela to šlo.
Úterý byla pohoda. Odvezla jsem Lucku, vyzvedla kolegyně z práce a jely jsme na brusle do nedalekých Dolánek. Fajn dopoledne.
V práci o mém blogu neví, tak dokumentace jen z dálky, tajně :)

Odpoledne byla Lucka na keramice a navečer jsem šla ještě hopsat. Jiná cvičitelka, kterou jsem moc ráda viděla, ale myslela jsem, že duši vypustím. Ale tentokrát mě to dost bavilo.

Ve středu ráno jsem ho přistihla. To je on, srnec, co mi chodí žrát kytky...

Původně jsem šla fotit mraky, když jsem vstávala do práce.

Tam to byl dost fičák. Tak jak to máme rády, jak se nám to líbí, i když to byla vyjímka. Měla jsem krátkou. Slíbila jsem odvézt "dědu" jedné kolegyně domů a honem Lucku na hudebku.
Na hřbitově zkontrolovat macešky. No už jsou na pováženou, ale s novou kytkou ještě počkám.
Má být vedro, přívalové deště.
V poslední době mě dost zlobil telefon. Vždycky jsem měla "starý, po někom". Nevadilo mi to. Mě stačí když se dovolám a vyřídím, co potřebuju. Ale když nefunguje kdy má, to mě štve.
Tak mi můj hodný manžel objednal nový, chytrý. Na mě až moc. Dost s ním bojuju a asi dlouho budu, ale nevzdám to.
Ve čtvrtek jsem ho vzala na procházku s Viki. Abych vyzkoušela aspoň foťák. Dvě srovnávací...

 Odpoledne jsem chtěla jít cvičit, ale už nebylo místo. Tak jsem si chtěla jít zabruslit, když v tom telefon. Jana. Naše nejstarší, ne však asi nejrozumnější. Opět ztratila klíče od auta při venčení Cipíska. Jakoby se jí to už nestalo! Ve vysoké trávě a nemohla je najít. Nojono, tak mamka sedla s náhradními klíči do auta a jela zachraňovat. Na místě určení jsem se dozvěděla, že Cipíska mezitím ještě stihl pokousat cizí pes a dostala jsem kytici lučních květů. Foceno v noci, když se ve vodě krásně vzpamatovala.

 V pátek jsem byla zase celý den v práci a světe div se volala mi Jana, ona ty klíče našla. A Cipkova noha bude taky v pořádku. A už je konec týdne a navíc velké teplo. Kdo mě čte pravidelně ví, že tyhle změny moje tělo moc nezvládá.
V sobotu ráno jsem vyrazila s Viki na prochajdu a už v 8 ráno bylo vedro k padnutí. Mám jediný volnější víkend v tomhle měsíci. Tolik jsem se těšila jak si to užijem. Jo, těšit se člověk nemá.
Lucku bolí v krku a nejí vůbec dobře. Vše rušíme a zůstáváme doma.
Dneska se nám vdávala kolegyně z práce, brala si kolegu z práce. TAdy u nás, v pravé poledne. Tak jsem se šla podívat.

Ale jo, hezké to měli, tak snad jim to vydrží.
Odpoledne přijela Jana, potřebovala zkulturnit auto a taky už jsme se dlouho neviděli :)
I Vikince se už stýskalo.

Příjemné odpoledne. Jana si myla auto, já sázela kytky ( ať má srnec co žrát) a taťka odjel posekat babičce trávu.
A kytka od Janičky je pořád pěkná.

Mám podezření, že původ Lucky potíží bude v alergii. No, uvidíme.

Mimo tyhle drobné radosti a starosti nás v pátek zasáhla tragická událost. Jednak se jedná o místo, kam Jana jezdila na prázdninové tábory, jednak škola,ze které byli děti je ve vedlejším městě a jedním z účastníků byl i syn naší kolegyně, který je po zdravotní stránce  naštěstí v pořádku. Jen to, co zažili je všechny bude trápit asi dlouho. Nikdo, kdo tam nebyl si neumí představit, co si prožili.
Nepěkná zkušenost.