Radost

mi udělala v pondělí Jana.
Jede s kamarádkama na tradiční vandr. Přišla se poptat kudy tudy přes Prahu, když my to teď máme 2x na letiště najeto.
A proč ta radost? No určitě ne proto, že čistila auto po tmě s čelovkou, ale proto, že vytáhla vytištěné mapy a popisky míst kam se chystají. Připravovala se skoro jako já a to jsem jí vůbec neradila :). Že by geny ? A měla to dost promyšlený. Je to holka šikovná.
Naopak radost nám nedělá strakapoud, co se rozhodl vyléčit náš dům. Díry umí veliké, hajzlík jeden.

A v úterý, v úterý jsem svoji celodenní depresi završila tím, že jsem šla po strááááášně dlouhéééé době zase skákat. Jako kdybych tam byla poprvé. Děsný to bylo, ale dala jsem to. Sice ne na 100 %, ale přežila jsem. Teď jen musím doufat, že rozpis služeb na září a říjen je definitivní a mě to bude vycházet docházet cvičit pravidelně.