Čas je neúprosný

a letí si svým tempem. Takže zase budu vzpomínat co, kdy, kde a jak.
Pondělí 18.4. bylo lehce časově náročné. Nejdřv jsem jela objednat dorty a chlebíčky, uf stihla jsem to...
Procházka s Viki, kdy počasí bylo o trochu lepší než předešlý den.

Odvézt věci na charitu (nechápu, kde se to u nás pořád bere).
Vyzvednout Lucku a hurá na rovnátka. V ordinaci jsme byly asi minutu a kontrola za rok. Holt asi nejsme nyní dost lukrativní (Lucce rostou zuby velmi,velmi pomalu), tak jakápak péče, že jo.
Takže kvůli 1 minutě - uvolňování ze školy, ztráta času, najeto spousta kilometrů. Ale člověk je nakonec rád, že má nějakýho doktora.
Pak už jenom nějaký nákup, trochu něco doma a na noční. Ta byla v pohodě, jen jsme se s kolegyní nějak nemohly nastartovat a tak to šlo pomaleji, ale zase úpně v klidu. Dokonce jsme pomuchlaly syna jednoho kolegy.
V úterý 19.4. jsem odvezla Lucku a zase honem pro dorty a chlebíčky. Pak do postele.
Odpoledne další nepříjemnost. Rodičovské schůzky. Po minulém týdnu, kdy proběhla mimořádná schůzka jsem očekávala rozhodnutí. A světe div se , ono je. A dost tvrdé, taky sporné, ale asi těžko někdo rozhodne zcela spravedlivě. Všechna řešení mají svoje pro a proti. A rozhodla školská komise.
Po ofiko schůzkách jsem se ještě zdržela a diskutovala nejen nad současnou situací se zasvěcenou osobou. Už kvůli ní doufám, že je to uzavřené a bude alespoň částačně klid.
Můj muž nezapomněl ( on nezapomíná nikdy) a s jednodenním předstihem jsem dostala narozeninovou kytku. Děkuji.

Ve středu 20.4. jsem měla denní. Dorty i chlebíčky chutnali a i narozeniny se dají docela příjemně strávit v práci.
Zato doma se děli věci. K Janě se při ranním venčení přidal pes. No a naše Jana ho nenechala na pospas osudu. Vzala ho domů, zavolala městskou policii. Ta jí řekla, že to není její starost ať psa klidně vypustí. Tak ho dovezla k nám, do prázdného kotce, zašla s ním na veterinu (čip ani tetovámí neměl), vyfotila a dala na FB. Díky tomu se do večera našel majitel a pes je zase doma. Já jsem vše řešila po telefonu z práce. Tak trochu to málem byl můj narozeninový dárek, který jsem viděla jen na fotkách :) S Viki v pohodě, Cipískovi se moc nelíbil :)

Ve čtvrtek 21.4. jsem se šla ráno s Viki projít ( snžím se denně, ale někdy to prostě nejde).
Počasí bylo nádherné, jen chladno.

Viki je v kondici, srst má už zase všude, mám z ní radost.

Potom jsem zajela s kolegyní na preventivní prohlídku, bez které nemohu pracovat. Prý jsem OK.
V poledne jsem vyzvedla Lucku ze školy a Janičku doma a jelo se na výlet. Za neteří a prasynovcem.
Dlouho jsme se neviděly, ale bylo to hrozně moc fajn odpoledne.

Nálada pořád veselá...

 Cestou zpátky jsme se stavily ještě nakoupit. Moc prima den to byl.
V pátek 22.4. hned ráno jsem si nakoupila a vlastně celé dopoledne zase provařila.
Odpoledne jsme byli s taťkou v nemocnici za známým. Chytil nějakou divnou infekci a myslím, že měl docela namále. Docela jsem té návštěvy bále, ale vypadá to, že ještě dostal šanci a vše bude zase dobré. Cestou domů jsme se na chvilku stavili podívat jestli už kvetou višňové sady. Nekvetou, ale bylo to hezké zpestření dne.

Višně nekvetou, ale borůvky ano.

Navečer jsem měla jít do hospody loučit se s jednou kolegyní a dokonce jsem měla zamluvené lístky do kina. Ale bohužel se mi zase udělalo blbě a nikam jsem nešla. Potřebuju být aspoň trochu fit na sobotu. Tak snad to vyjde.