Občasník

Z mého kdysi deníčku se pomalu stal týdeníček a pomalu to vidím na občasník...
Dny plynou, čas utíká. Někdy je to jednotvárné, jindy vzrůšo menší, někdy i větší.
Tak to má být, o tom žádná. Jen bych asi potřebovala nějakého organizátora času.
Občas mám pocit, že se dostanu do nějaké " černé díry" a kus dne je pryč ani nevím jak.
Ale jak tak občas poslouchám své okolí, nejsem v tom sama.
Poslední zápis byl, kdy měla Maruška svátek. Zrovna na ten den vyšlo i první očkování. Venku hezky, Maruška trošku rozladěná,  a tak raději ven moc ne, aby se reakce nezhoršila.
To jsem měla denní. Lucka si začíná zvykat na školu, popravdě se jí moc nechtělo.
V úterý ráno tradiční procházka s Viki.

Venku krásně, na září až nezvyklé teplo. Odpoledne chvíli pohlídat Marušku, aby nemusela ven a Jana mohla pořádně vyvenčit Cipíska. Sešli jsme tam všichni. Taťka, Lucka i já. Bohužel, já musela odejít na první informativní rodičovské schůzky a následně do práce na noční.
A Marušce je to úplně jedno, je spokojená.

 Ves tředu po noční, vyspat se a protože teplo stále trvá, tak jsem jela zase pohlídat. Tentokrát přišla i Lucka ze školy. Maruška je spokojená i v hojdavaku, který jsem ušila. A i když nemá hlad, zvládne si k dudlíku do pusinky přidat i ruku.

Vypadá to na hezký vztah tety s neteřinkou.

Maruška je po očkování už v pořádku a my jsme rádi, že to takhla pěkně zvládla.
A navečer vyvětrat Viki. V sousední věci se buduje. Silnice rozkopaná, uzavřená pro vozidla, projít se dá.

O kousek dál pěkná jáma, ale pěšinka pro pěší tam je. Jen pro místní, co tam bydlí je to děs, jsou úplně odříznutí a práce prý jdou dost pomalu.

Čtvrtek, den volna, no jak se to vezme. Resty, resty,resty. A den je zase u konce.
A ač všechna vyšetření jsou OK, únava mě občas přepadne neskutečná.
A máme tu pátek a celý den v práci. Babička měla svátek, gratulovat jel jen taťka s Luckou.
A ještě pořád bylo hezky.
V sobotu jsem měla být doma, ale kolegyně volala SOS. Je nás strašně málo a prostě si musíme pomáhat. Takže zase na celý den do práce. Tentokrát na pohodu.
A týden je pryč natotata.
V práci zase změny, rozladění, nejistota. Nikdo nic neví, nebo spíš nechce vědět. To, co je v náznacích nevypadá nijak optimisticky. A člověk se v tom plácá a sám neví, co udělat.
Do toho chování některých blízkých osob. Nechápeme, nerozumíme, nevíme co si myslet, co očekávat. to člověku nepřidá.