neděle 13. listopadu 2016

Na procházku

jsem už zase nutně potřebovala.
No, popravdě už mě to doma moc nebaví. Je tady tedy za těch sedm týdnů práce, ale ta neuteče. A já potřebuju rehabilitovat a zatěžovat. Dlouho jsem přemýšlela kam se vypravit, aby to nebylo moc dlouhé a moc náročné. Po silnici se mi pořád chodit nechce, potřebuju už do terénu, ale zase ne do moc velkého. Tipů jsem měla několik, vybral manžel.
Zdenčina vyhlídka. Tam i zpátky asi 5,5 km. už jsme tady několikrát byli.
Bylo chladno, podzim se už pere se zimou


 Kozákov


Tady ještě trochu svítilo, v dálce Ještěd



Cestou tam


Najdi psa :)


Sluší jim, že jo.




Cíl naší cesty, Zdenčina skála, vyhlídka


V dálce tentokrát Bezděz


Na vyhlídce jsme si dali horký čaj a už jdeme zpátky


Sluníčko už skoro zapadá, ale na druhé straně...



Cestou jdeme okolo stromu o kterém jsem tady psala už před dvěma lety. Tenkrát jsem se dozvěděla, že se jedná o jedlý kaštan.


Daří se nám najít i jeho plody. Sbíráme už za šera, foceno doma.



Pár jich tam bylo i použitelných.


Ač mrzne, tak i klíště jsme si na nich přinesli.
Musím se pochválit. Cestu v terénu jsem zvládla dobře. Šli jsme i docela rychle. Ne tak jako dřív, ale byla jsem spokojená. Uvidíme, jak mi bude zítra.
A foto superúplňku samozřejmě nesmí chybět. Fotil manžel.


3 komentáře:

  1. Hezkou procházku jste si udělali. Já marodím se zády od 29. září a vlastně se skoro nic neděje. Ze začátku jsem byla u praktické, ta mi napsala neschopenku a dala prášky na uvolnění svalů. Po těch jsem měla celé noci křeče v zádech, kromě bolesti v bederní části. Na vyšetření na neurologii jsem čekala až do 18. října, dřív nebylo místo. Dostala jsem dvě rehabilitace na bederní páteř a tři na krční a k tomu límec.
    Po druhé rehabilitaci jsem sotva dolezla domů, bolest v bedrech pulsovala jak v bolavém zubu a vystřelovala do hýždě. Volala jsem znovu na neurologii a tam má doktorka měsíc dovolenou. A nikde jinde bez objednání neberou. Praktická už mně chtěla poslat do práce, ale nedovedu si to představit, dělám dvanáctky v obchodě. Teď po další rehabilitaci je sice bolest menší, ale sedět nemůžu skoro vůbec. Ze zoufalství jsem ještě zkusila ortopedii a tam mně objednali už na 21. prosince. A vycházky, ty nemám vůbec žádné. Už mi to leze na mozek, protože bolest stále vede a nic se neděje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jitko, děkuji za komentář, můžeš mi prosím napsat na iva.dan zavináč.cz děkuji I

      Vymazat
    2. Seznam.cz jsem zapomněla :)

      Vymazat