Tentokrát ale dostáváme na hlídání dárečka dva. Jede s námi i cipísek. Janička už je zase sama a neměl by kdo venčit. Takže taťka domů s Cípou, já s Maruškou na procházku. Dneska není úplně ve formě, dopoledne ji bolelo bříško, moc nejedla, spala tak všelijak. Můj plán byl jižní svah, pěkně po sluníčku. Kousek cesty nás přiblížil taťka autem.
Už když jsem vystoupila a kousek popošla, bylo mi jasné, že se žene inverze od Kozákova.
Krkonoše celkem šly.
Maruška chvíli obdivovala svět.
Na jedné straně azuro.
A z druhé se na nás hnala vlezlá, studená mlha.
Ale to už Maruška spala zachumlaná v kočárku. Spala i když jsme projížděly kolem pomalu zamrzající Jizery.
Hlídat tyhle dva je prostě pohoda. Jsou sehraná dvojka.
Ale i bez Cipíska a původně bez nálady je to u tety, babičky a dědy docela legrace.
Vrácena v pořádku večer mamince. Té už je líp. Cipísek zůstává u nás. A holky budou bojovat spolu.
Vůbec, ale vůbec Janičce nepřeju to, co jí potkalo. Ale musím říct, že já jsem si ty tři dny náramně užila. Maruška je úžasná a já jsem během těch dnů nachodila skoro 23 km jen s kočárkem. K tomu bych se asi o své vůli nedonutila. Je tedy pravda, že jsem toho moc okolo nestihla, ale hlady jsme netrpěli. Velký dík patří i dědečkovi a tetě Lucce. Byli oba velkými pomocníky.
Jediné, co mne malinko mrzí, že jsme měli v plánu výlet do Prahy za Péťou, ale to můžeme napravit v náhradním termínu.
Krásné fotky. Malá je nádherná. Hodně zdraví v novém roce.
OdpovědětVymazat