neděle 26. března 2017

Do Českého ráje

jsme se vypravili s mužem v neděli.
Ale to trochu předbíhám.
V pátek jsem doháněla resty. Na večer byla už dávno naplánovaná oslava narozenin jedné naší kolegyně. Trochu jsem se obávala, že to bude smutné, že se vlastně loučíme, ale neeeee...
Bylo to moc fajn. Dobře jsme se bavili, sešlo se nás zase hodně. Domů jsem dorazila v časných ranních hodinách.
V sobotu na oběd se stavila Janička s Maruškou. Konečně jsme je zase po týdnu viděli.


 Po obědě odjely i s Péťou k babičce. My měli doma docela co dělat a tak i když bylo venku hezky, tak jsem nikam nešli.
To v neděli to byla jiná. To jsem si prostě výlet vzít nenechala. Jednak bylo hezky a jednak to prostě bylo třeba. Dlouho jsme nikde nebyli a ať chcete, nebo nechcete, ona ta pracovní situace na vás stejně doléhá. Takže úkol zněl jasně. Vyčistit si hlavu, vypnout.
Takové příjemné 7,5 km dlouhé kolečko. Český ráj. Místo, kde prý hojně rostou bledulky.
Tak se taky pokochojte. Na to, že je stále ještě březen to byla paráda.
Zastávka první, Pekařova brána.


Klasika. Jak vytrhnout velrybě stoličku- ona památná skála za rybníkem, tentokrát i s labutí.


Trosky z netradičního úhlu pohledu.



Probouzejícím se jarním lesem. Bylo tam nádherně, naprosté ticho a liduprázdno.


A zase labutě, tyhle syčely a Viki se divila, co to je.



A konečně ony slibované bledule. Ano, je jich tam hodně. je to pěkná podívaná. Ale taky je tam moc lidí. Někteří parkují pomalu mezi rostlinkama. Rádi jsme se podívali, ale kochat se pojedeme jinam.
O tom snad příště.



A na zpáteční cestě jsme se stavili na tom našem kopci.
Kouli se napravo na Ještěd,


před sebe na Trosky,


 a za sebe na ještě stále bílé Krkonoše.


A jelikož už bylo chladno, tak honem domů.

1 komentář: