neděle 16. dubna 2017

Další týden

utekl jako voda. Hrozně rychle to letí a nestíhám psát. Ono vlastně ani tak nějak není co.
V pondělí na denní do práce. Je to pořád stejné, učím se a učím se. Je toho hodně. Večer přijedu docela pozdě, zvládnout jen to nejnutnější a většinou padnu únavou.
V úterý jsem měla volno. Dopoledne uteklo rychlostí blesku. Odpoledne Lucka neměla mimořádně odpoledku a tak jsme jely dát kytku na hrob. Při té příležitosti jsme se stavily v rodné chalupě. Lucka tam už taky strašně dlouho nebyla. Tak jsme si hezky zavzpomínaly. Objevily jsme i fotky.
U téhle mne Lucka pobavila, neb pravila, že babička na ní vypadá jako když si dělá selfíčko :) No vlastně má pravdu. Je z doby, kdy s tátou stavěli dům.

 

Naše vzpomínání bylo pěkné, jen mělo trochu smutný podtext. Ve středu tomu bylo už deset let co mamka odešla. Ještěže jsem byla v práci a neměla moc prostoru na přemýšlení. Stejně mi bylo smutno.
A ve čtvrtek jsem si pracovní den dala ještě jednou. Docela se mi dařilo a už jsem byla schopná tak trochu pracovat samostatně. Sice pořád s kolegyněmi v zádech, ale myslím, že to, co jsem udělala bylo docela OK. Večer jsem hodně pospíchala z práce, protože jsme měli domluvené posezení z bývalé práce. Zase se nás sešlo docela dost. Ráda jsem je viděla a asi jsem se utvrdila v tom, že jsem udělala dobře, že jsem úplně odešla. Holky, co zůstali nevypadaly moc nadšeně. Já zatím nevím, neb se pořád rozkoukávám a učím.
V pátek nakupovací a vařící maratonek.
V sobotu jsme si na oběd přivezli babičku, dorazila i Janička s Maruškou. Bylo to fajn, účel - sejít se v klidu, posedět a popovídat byl splněn výborně.


 Maruška je už velká holka a je s ní zábava. Navíc tady u nás byla hrozně hodná. Ale bude to pěkný číslo. Myslím, že si s ní maminka ještě užije.
Ona má být po kom. Aneb šátkování v praxi. Šátkujeme v každém věku :)


Viki se projevila jako velká žárlivka a nutně potřebovala pochovat.


Maruška je spokojená i bez chování a učí se jíst sama.



A rázem je neděle. Venku ošklivo, prší, fouká vítr a je tam zima. Celý týden se těším, jak se půjdu někam projít, vyčistit hlavu. No, nevím, nevím. Asi se mi do té zimy tak úplně nechce.
Hezké Velikonoce Vám všem.

2 komentáře:

  1. Ivo,to sesterské satkovani je super!;-)Krasne Velikonoce!

    OdpovědětVymazat
  2. Krásná Maruška, to je puclík! :-)

    no a vzpomínání... žádná doba není dost dlouhá na to, aby to člověka nebolelo. a dnešek je na meditování jak dělaný- tady leje, kolednící jsou zalezlí. Tak si ta svoje originální vajíčka asi pěkně sníme sami ;-)

    OdpovědětVymazat