pátek 26. května 2017

Rychle

Je to pořád stejné, dny plynou táák rychle. Mě dohání únava, bolavá ruka, kdoví co ještě...
Pondělí - denní, dobré složení, zaučuji se s klidem,nebojím se ptát, přijímám dobré rady
Úterý - volno,  je to pořád stejné, dohnat co se dá, jenže ono to s mou rukou moc nejde. Takže se na něco vrhnu s elánem a chutí a za chvíli mne bolest donutí zpomalit, nebo úplně skončit. Navíc Lucii zase nebylo nejlíp, tak to asi budu muset začít řešit. To už není jen tak.
Středa - denní, zase dobrá směna, zase pobírám zkušenosti, přestávám se bát, tedy spíš mne opuští jeden druh strachu, takovéto když musíte něco poprvé a moc se toho bojíte. Strach v pozadí, abych to zvládla a proběhlo to dobře, ten je pořád a pořád tam bude, ale to prý je v pořádku, tak to má být.
Čtvrtek - dopoledne sama se sebou, nic závažného, nic příjemného, leč bylo to třeba. Mám to za sebou a jsem ráda...Splněn další bod.
Odpoledne s Luckou, protože bývalá kolegyně je v práci a pomůže rozumně. Uvidíme, ještě nějaká vyšetření, ale moje úvaha a ta paní doktorky se docela shodují.
Pak už jen spíš odpočinek, je toho nějak moc. A smutné zprávy k tomu. Hodní lidé by neměli být nemocní a odcházek v poměrně mladém věku. Ach jo.
Pátek - kupodivu jsem zase doma, protože dnes první noční. Nákupy, potkávám známé, dozvídám se jak se mají kolegyně z bývalé práce. Není to moc veselé, spíš takový průměr.
Jdu něco dělat, snad to půjde.

Žádné komentáře:

Okomentovat