Dort

jako překvapení nám upekla jedna ze spolužaček. Měli jsme totiž v sobotu sraz ze základní školy. Po kolika letech raději nepíšu, hrozné číslo. Dort byl vynikající.

Spolužáků nebylo moc, o to větší byla zábava. Nejvíc si cením jednoho, který kvůli nám přiletěl z Norska, kde trvale žije s rodinou.
A to je asi jediná pozitivní zpráva minulého týdne. A možná, že ještě nějakou najdu.
+ Péťa už je doma, všechny doposud dělané zkoušky má hotové.
- Už vím výsledky Lucčiných vyšetření. Řešíme dál.
- Přišly nám nové matrace, jedna je poškozená. Nechápu, není to moje tak na to nedám pozor? Není to úplně laciná záležitost, nemůžeme to nechat být, musí se to řešit. A já se táák těšila na lepší spaní. Ach jo.
- Babička si vrazila do ruky trny z dřišťálu . Ruka zarudlá, oteklá, trny spokojené. Babi čekala až to přejde. No, nepřešlo. V sobotu dopoledne tedy na vzdálenou chirurgickou ambulanci. Tam řízy, řízy a trny jsou venku. Dnes navečer jsem jela ruku převázat, protože kdo by ji odvezl na převaz, když všichni plníme pracovní povinnosti.
+ Hojí se to dobře.
- Maruška má už třetí den vysoké teploty. Průběžně jezdím hlídat, aby Jana mohla venčit Cipíska.
- Ten byl totiž pokousán cizím psem. Má bebíčka a límec a tváří se strašně ukřivděně.
- Dneska dopoledne, kdy jsem byla shánět převazový materiál (ještěže mám zatím kde) pro babi a stavila se chvíli pohlídat, tak se začala chytat za ouška. Takže jsem s holkama vyrazila na další "zdravotní výlet" Kolečko dětské, ORL, dětské a víme stejný prd jako před tím. Zánět středního ucha ale nemá. Chuděra je vyřízená, unavená a protivná. Vůbec se nedivím. A maminka je na tom dost podobně, protože s těma dvouma toho moc nenaspí.
--- Bolí mě ruka, čím dál víc. Děsí mne, co se z toho vyklube.
+++ Jsem ráda, že jsem to všechno zvládla. Ale nebylo by tomu tak, kdybych neměla hodného muže a zbývající zdravé děti.