úterý 5. září 2017

Náročné

Uzavřít jednu kapitolu svého života je náročné. I když víte, že jiná cesta není, že to byla vaše volba....
Trápíte se, řešíte, přemýšlíte. Hodnotíte co šlo udělat lépe, nebo jinak. Na některé otázky není odpověď. Situace je nevratná a je to prostě tak.
Poslední foto, otočit list a vzpomínat jen na to hezké.


V pondělí mne čekala denní. Nikam se mi nechtělo. Chmurné myšlenky, před sebou vidina 12ti hodinové služby. Nakonec to bylo fajn. Poklidná služba. Někdy fakt práce pomáhá.
V úterý na noc. Taťka s Luckou jeli odpoledne k babče ostříhat smrčky, tak jsem měla chvilku pro sebe.
Ve středu po noční jsem začala sušit mátu. A likvidovat resty, ale to je na denním pořádku.
Ve čtvrtek jsme se s Luckou vypravily na nákupy. Moc jim neholdujeme ani jedna, ale tentokrát to bylo docela v pohodě. Na zpáteční cestě jsme se stavily ještě naposledy v mém rodném domě.
Nevím, jestli to bylo dobře, ale všechno se děje z nějakého důvodu. Jestli jsem se doposud trápila, že některé vztahy nefungují úplně dobře, tak tahle návštěva mne utvrdila v tom, že někteří jedinci se prostě nezmění. Tím je tato kapitola snad uzavřena. Aspoň mám jasno.
Na večer jsme měli s mužem lístky na Čechomor. Dostala jsem je jako dárek. Jeli jsme na čas. Nebe se postupně zatahovalo. Zastřešená část pomněrně malá. Ač oblečeni a chráněni proti dešti do konce jsme nevydrželi. Deštníky před námi znemožnily jakýkoli výhled. Déšť byl vytrvalý a silný a moje ramena v chladu začala docela obstojně bolet. Mrzí mne to, ale zdraví je přednější.
Tady ještě nepršelo.


A dny plynou v rychlém sledu dál. Občas při ranním odjezdu mám  i společnost.


V pátek 1.9. opět denní. Docela to šlo. Běhen dne přišla zpráva, že jsem se podruhé stala pratetou. Narodila se Elenka. Přejeme hodně štestíčka a zdravíčka a ať dělá rodičům jen radost.
Večer po návratu z práce na mne čekala Janička s Maru. Už byla unavená, ale aspoň na chvilku jsem si ji užila. Vidím je holky moje tak málo.
V sobotu dopoledne jsem musela doplnit zásoby a dokoupit pár drobností. Lucka pojede na svůj tradiční zdravotnický tábor...A večer pěkně zase do práce.
V sobotu si na hodinku lehnout a s Luckou na tábor. Tentokrát nás překvapila hojná účast. Jinak vše při starém, místo i vedoucí. Doufám, že se bude Lucce i tentokrát líbit, když je to naposledy.
A večer další noční. Tentokrát jsme trochu víc pracovali, ale tak hezky, pohodově.
Všude se píše jak rostou houby. Chodím ráda. A tak ráno po noční , cestou domů jsem zastavila u lesa a vyrazila. Nevyspalá, já blázen. Houby nerostou, kdyby to někoho zajímalo, alespoň ne v lese ve kterém jsem byla. Našla jsem pár zbytečků, na polívku mi to dalo. Ale v lese bylo krásně a na moji stále ještě trochu bolavou duši to byl balzám.




Spát jsem šla dost dlouho, ale stálo to za to.
Myšlenkové pochody posledních dnů, pracovní vytížení a spousta dalšího tak nějak způsobily, že moje tělo odmítlo podávat výkon. Funguju v úsporném režimu. A já to s pokorou respektuju a vlastně si to užívám. Dneska mám volný den a dělám jen to, co chci a co mi dělá radost.
Můj hodný muž to taktéž respektuje, Lucce se na táboře daří dobře. Jana s Maruškou jsou pryč a Pétě na Islandu je snad taky dobře, alespoň podle zpráv, které od ní máme. Tudíž mi nic nebrání v tom, abych relaxovala.

2 komentáře:

  1. Milá Ivo,
    posílám odkaz na článek, který jsem četla a musím uznat, že je to pravda.
    https://www.prokondici.cz/psychosomatika-zada-jsou-mistem-kam-odsuneme-vsechno-na-co-se-nechceme-divat/
    mě zlobí měsíc levé rameno, klíční kost, lopatka a střílí mi ta celá bolest do krku na jeho levé části. Různě jsem protahovala, cvičila, chodím totiž už třetím rokem v době školy na jogu, o prázdninách máme volno, ale skončila jsem stejně na prášcích a masti. Objednala jsem se na masáž, ale objedncí lhůty jsou dlouhé a jako na smilování jsem čekala na první lekci jogy. Byla včera. Právě moje cvičitelka zveřejnila tento článek. A taky mi včera řekla, že je to všechno v hlavě a já to vím, už pět let jsem ve škole života - a i když si myslím, že jsem se naučila na nějaké věci dívat jinak a že jsem se změnila, protože jinak by mě to utrápilo, tak stejně pak dojde k nějaké situaci nebo myšlence a podvědomí to rozjede samo. Já na tu jogu chodím stejně hlavně kvůli tomu, že mě zklidnila, vyrovnala a naučila sebeúctě. Ale to protažení je taky super :-)
    A včera mi Katka přinesla tento polštář:
    http://www.yogashop.cz/pomucky-na-jogu-a-relaxaci/pomucky-na-jogu/podpurny-polstar-s-potiskem-30058/
    podložila jsem si jím páteř od lopatek až k temenu hlavy, hlava musí být rovně, nezaklánět. Ruce jdou podél těla do pozice, kdy nic nebolí, v mém případě to levé rameno, od upažení až volně podél těla, dlaněmi vzhůru. Když se takto leží, ramena vlastní gravitací otevírají hrudník a dýcháním do hrudníku se vše krásně protahuje a uvolňuje. Prý stačí srolovat deku, když doma nemám polštář:-).

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Toffo, děkuji za komentář i odkazy. Naprosto souhlasím.Moje Marcelka (fyzioterapeutka) mi tohle cvičení s polštářem (ručníkem) doporučila už před časem, takže vím. I tak díky. I

    OdpovědětVymazat