Pytlácké kameny

Ráno jsme koukli na počasí a zjistili, že by mohlo být docela slušně. Honem do auta a na Jizerku.
Cíl byl jasný - Pytlácké kameny.
Taková ta pohledová klasika

Jizerskohorská zvířena

Nejdřív hezky po asfaltce

Terén se trochu horšil

Místy nás zachránily chodníčky

Místy to byl i adrenalin, jakože kudy ?

 Cíl naší cesty

 Nahoru to pro mne s bolavýma rukama byl trošku oříšek, ale stálo to za to.

Můj horský vůdce, moje opora, podpora, moje všechno.

A už jdeme pěkně dolů z kopečka.

Krasavice všudypřítomné a v hojném množství.

Tam nahoře, tak tam jsme před chvílí byli.

A hezky kolem říčky Jizerky.

Měli jsme štěstí. Počasí celkem šlo. Chvílemi docela zima, ale dalo se. Lidí minimum.
Užili jsme si to maximálně. Oběd jsme si dali v hospodě u parkoviště. A udělali jsme dobře. Nejen, že jsme si pochutnali, ale jen co jsme usedli začalo lít jako z konve. Jen jsme přeběhli do auta a jeli domů.

Tam někde je Jizerka a Pytlácké kameny.

A jako bonus večerní skype s Péťou. Vypadá spokojeně a daří se jí dobře.
Lucka po prvním dnu ve škole prohlásila, že jí to úplně stačilo a že tam už vlastně nemusí. Doufám, že to bude jinak a ráno zase půjde.