Hudební soutěž

Dneska Lucka nešla do školy. Pan učitel, co k němu chodí na flétnu ji přihlásil do místního kola soutěže na dechové nástroje. Ráno jsem ji odvedla na ZUŠ a musela odejít zařídit nějaké nezbytnosti. Během dopoledne jsem se tam vrátila a slyšela hrát několik dětí na saxofon. Teda řeknu vám, já koukala, ty válely !!!
Lucku jsem propásla, ale byla chválena, že dobrý. I diplom dostala.

 A jelikož měla odhlášený oběd, tak za odměnu jsme zašly na palačinku. Lucka si vybrala sladkou, já slanou špenátovou. Mňam.

A jelikož ve stejné budově sídlí i knihovna, tak jsme se tam zcela neplánovaně stavily taky. No bodejť by ne, když tam máme prima paní knihovnici.
Volala nejstarší, která dolečuje anginu, zda bych nenavezla proviant,
aby v té zimě ještě nemusela ven. No, co by matka neudělala pro své dítko, že.
Aspoň jsme mohly s Luckou zkontrolovat potkánky, hlavně miminko.
Upozorňuji, že následující fotky mohou být pro některé osoby šokující!!!
Pokus o vyfocení všech 5 potkanic.
 

Něco málo

pro ty, co jim chybí sněhová nadílka. Podotýkám, že u nás je sněhu celkem málo.
Zato docela slušně mrzne. Dnes v 8 ráno tu bylo  -14,0 st.C.

Ocenění

Dneska se mi dostalo ocenění u Ali, za což jí děkuji.

Jeho pravidla jsou : Nech odkaz na svém blogu na osobu, která Ti ocenění udělila. Vyber 5 blogů, které chceš ocenit. Tyto blogy nesmí mít víc jak 200 čtenářů - členů. Svým nominovaným blogům zanech ocenění na jejich blogu, aby věděli, že je chceš ocenit. Potom vyvěs ocenění na svém blogu.


Nechci tahle ocenění znevažovat. Když jsem objevila kouzlo blogování,
tak mne ani ve snu nenapadlo, že i já si ho jednou povedu.
Když už jsem si začala každý den psát, tak jsem vůbec neočekávala,
že si zrovna ten můj blog někdo přečte.
Ještě víc jsem byla překvapená, když u mne někdo zanechal komentář.
Takměř v šoku ( v pozitivním smyslu) jsem byla, když jsem se s někým setkala osobně,
nebo si alespoň vyměnila názory osobněji přes e- mail.
O tom, že se na blogu přitahují podobně smýšlející lidé, by se asi dal napsat další článek.
Znění pravidel mi připomnělo dávnou dětskou hru : pošli pohled na první adresu, pošli dopis dalším pěti, na konec napiš svoji adresu... Pravda, dostala jsem tenkrát asi 5 pohledů od neznámých lidí. Ale dnes nějak nevím. Mám takový rozpačitý pocit. Jak vybrat těch pět. Mému srdci je milých spousta blogů. Když někoho vynechám..., fakt nevím. Ani v položce !Kam nakukuju" nemáš všechny , kam se občas podívám, kde se kochám něčím hezkým, nebo kde jen sleduji, jak se "situce" vyvíjí.
Kazit hru nebudu, ale ocenění bych dala všem, kteří blogují, všem, kteří jsou ochotni nechat nás ostatní nahlédnout do svého soukromí. Ono to má totiž zpětnou vazbu. Najednou si uvědomíme, že všude mají lidé starosti i radosti. Všude něco řeší a zase se z něčeho radují. A to nám dává sílu jít dál a užívat si plnými doušky to, co máme my sami.
Všem ocenění dát nemůžu a tak tedy vybírám.
Aranelka - ženu, kterou obdivuji za její vůli bojovat.
                Ať už s nadváhou, nebo s osudem.Taky za to, že nám " vesničanům "
                přináší kousek té kultury a za její fotky a články na které se moc těším.
Gabro -    tady o focení mluvit nechci, ta je už profík a jednou bych od ní chtěla mít
               fotku. Gábi to má čas, jednou mi třeba budeš foti vnoučata :).
               Ale je to relativně mladá holka a má to v hlavě srovnaný
               a takový lidičky mám taky ráda.
Amélka -  tady snad ani nic psát neumím. Kde ona bere energii a chuť do života,
               tak to tedy fakt nechápu. Život na její bedra naložil pořádnou fůru
               a ona se s ní statečně vláčí až do úmoru a pomalu, ale jistě ji zdolává.
Wlčice -  tady bych možná dala ocenění celé rodině. Neznám je osobně,
              ale mám pocit super týmu. Jeden za všechny a všichni za jednoho.
              Přímí a upřímní lidé a jejich cesty nejen za kulturou jsou pro mne
              taky velmi přínosné.
Bára -     té proto, že mi sedla tak nějak lidsky. Neustále aktivní, stále vymýšlí
              nějaké aktivity nejen pro své děti. Prostě fajn ženská.

Ale jak říkám. Je spousta dalších. A i ty, co jsem uvedla, jsem nepopsala úplně.
Ale to by jste ten článek asi nikdy nedočetli.

Medovník

Ne, opravdu to nedělám schválně. ( Tím myslím, že neprovokuju všechny, kteří vyhlásili boj se sladkým, sama bojuju).
To mě jen občas chytne pečící nálada a když musím, tak musím. Navíc jsem ho slibovala už dávno. Můj druhý pokus. Všem chutnal.

 Dopoledne jsem se byla podívat na Tadeáška. Od včera má teploty a jeho maminka to se mnou řešila. Tak jsem ji jela povzbudit. Asi to nakonec budou zoubky.
S Luckou jsme se stavily po škole v KIKu. Objevila jsem tam na ni docela dobrou zimní bundu za 179 Kč. No nekupte to!

Druhá várka

koblih v troubě musela dnes být upečena. Po první se jen zaprášilo. A to jsem měla dojem, že nejsou nic moc, takový průměr.
V předchozím příspěvku se Emilka ptala na předpis, nebo odkaz.
Čas od času mne něco zaujme, já si to hned vytisknu a pak vytáhnu papír a peču. Ale pokud se nepletu, tak nejpodobnější tomu, co jsem dělala je tady.
Choroba ustupuje a tak jsem dopoledne šla do práce. Dobře jsem udělala, kolegyně tam dnes nebyla a já si dodělala spoustu restíků a i něco navíc.
Nejstarší byla na kontrole, ještě zůstává doma, angína se nechce vzdát.
Jinak jsem vždycky měla odjem, že náš kraj je všude opomíjen, ale aspoń v tom negativním směru se o nás v posledních dnech ví. O tom, co se tady děje si můžete přečíst tady.

Koblihy na plechu

Někde na netu mne zaujaly. Je mi trochu líp, ale házet sníh jsem měla ještě zakázáno.
Můj muž si to přes víken užil ažaž. Tady u nás doma, u babičky ( jeho mamka ) a pak ještě volal brácha SOS. Domek po mých rodičích byl taky zasypán. Tak aby měl aspoň nějakou mńamku, když tak maká.
Na to, že jsem doma našla jen rok prošlé droždí v sáčku se docela povedly.
V troubě

Připraveny ke konzumaci

Bacil se vrátil

a udeřil silněji. Takže čaj a postel.