Není návratu

 Včera navečer

 Dnes odpoledne

 Vyloženě radost mám z předpovědi počasí. Přívalové deště, krupobití, bouřky. To bude něco.

Lucka normálně ve škole. Pétě už je líp.
V práci nová kolegyně, docela to s ní šlo.
Odpoledne jsme řešili, jak dlažbu, kam dlažbu, proč dlažbu.
Ze zámoří samé dobré zprávy.

Miluju techniku

to si vám takhle sedím u PC. Je 18 hodin. V tom zpráva - ahoj mami.
Popovídám s dcerou, sdělím novinky, pošlu fotky....Ona ví, já vím.
Co na tom, že já sedím v Severních Čechách a ona kdesi v Peru, že jo....

Neděle

od slova nedělej. No, ono to asi nejde tak úplně, jenže...
Ráno se probudíte, prší.
Vstane Lucka, stěžuje si na bolest ucha, bolest v krku, má rýmu.
Venku prší.
Po obědě, kdy Lucce je už líp, píše Péťa SOS - je mi blbě, nemůžete mi přivézt něco dietního?
No, jasně že můžeme. Už neprší.
Jdu na babinec. Sice nevím, jestli to má smysl, ale jdu.
Při cestě domů svítí slunce.
Zítra by nám měli přijít dělat cestu. Doufám, že to nebude jako vloni. Kdy slibovali a nic se nestalo...
Doufám, že nebude pršet. A taky doufám, že se tady Viki nezblázní. Nemáme ji kam dát.
Ze zámoří  žádné zprávy.

K babičce

jsme se vydali dnes odpoledne.
Ještě před tím ale přišla Péťa na oběd. S maturitními písemkami a testy není zcela spokojená, ale vypadá to, že zatím je vše OK. Výsledky tak do 14ti dnů. Tak ještě jednu anglčtinu v úterý...
A pak už jsme se jeli. Péťa se učit, tak jsme vzali Viki. Ta byla u babičky naprosto spokojená, jen když nemusí ležet na zemi.

 Babička zrovna dělala štrúdl, tak jí s tím Lucka pomohla.

Viki potřebovala vyvenčit, tak jsme se šly spolu projít do blízkého lesa. Měla jsem trochu obavu, aby nezačalo pršet.

Ale v lese bylo krásně

A pršet nezačalo ani při zpáteční cestě

Taky jsme museli zkontrolovat babiččina kohouta

 a jeho harém

 a zahrádku.

 Nás zase kontroloval kocour protiva

 Nakonec jsme se ještě zašli podívat na kvetoucí blatouchy. A že jich tam bylo.

Den druhý maturitní

Dopoledne nás zase vzala sousedka. Dnes by měl dorazit poslední náhradní díl a auto snad pojede.
Dopoledne v práci se značně protáhlo. Jednak vypadla středa  a jednak přijel asi nejmilejší kolega.
A ten jak známo je velmi, velmi pečlivý. Což mám ráda a vlastně mi nevadí, že místo do 12 jsme pracovali do 14:15.
Pak ještě úklid v práci a nákup na so+ne. Rychle domů, zkulturnit se, sbalit si nutné věci a splnit si jeden ze svých narozeninových plánů. Víc neprozradím, dnes byla první část, ještě to bude mít pokračování a poté třeba zveřejním.
Maturita - dnes na programu jazyk český. Test a sloh. Zpočátku to vypadalo na průšvih, ale po prvotním uklidnění to vypadá, že jo, že to projde. Teda já to tvrdím pořád, že to dá....prostě jí věřím. Když měla na závěrečném vysvědčení jen dvě 3, tak to je přeci velký předpoklad, že jo.
Zítra přijde na oběd, maturantka moje. To jsem moc ráda.
V zámoří vše OK.
Jo, a auto jede, hurá, hurá, hurá !!!

První písemné maturitní testy

Auto stále nejezdí. Ještěže máme sousedku a Lucka nemusí do školy pěšky.
Dopoledne uzavírám duben - hurá, jak já tuhle kancelářskou práci nemám ráda.
Po poledni vyrážím směr škola. Lucka by měla mít klavír a flétnu. P příchodu do školy zjišťuji, že to dítě je bledé jako stěna a není úplně dobře.
Zahryže ve mne svědomí, jestli ji trochu po tý operaci nezatěžuju.
Ovšem když se projdeme na čerstvém vzduchu, Lucka se pořádně nají, tak je rázem zase v pohodě. Ufff.
Flétna a klavír se ale nekonala. no budiž, svět se snad nezboří.
A jak už název napověděl, psala dnes Péťa první maturitní test. z angličtiny. Byla sama se sebou spokojená. Tak snad.
Jana podává pravidelné zprávy. To mne dost uklidňuje. je mi jasné, že až se začnou víc toulat tamní přírodou, tolik jich nebude....
Večer jsme vykoupali Viki, už zatouchala a na zítra potřebuju, aby byla pěkná.

1. máj

Jsme se rozhodli strávit v přírodě. Jenže co naplánovat s naším rekonvalescentem.
Nějaký krátký výlet, kde nám bude dobře. Volba padla na Rotštejn.
Není to daleko, chodíme tam moc rádi.
Volba dobrá. Lidí docela málo. Jaro na nás "křičelo" ze všech stran.

Pořádají tam i různé akce. Třeba Veselé hradní Velikonoce . Jenže ty byly letos moc brzo a pro nepřízeň počasí zrušeny. Před dvěma lety jsme tam taky byli, líbilo se nám tam a navíc jsme obdivovali rozkvetlé višňové sady. Jelikož má příroda zpoždění, tak jsme si mysleli, že to bude dnes tak akorát.
Nebylo. Višně nekvetou. Proč to nevíme. Jestli už odkvetli, nebo teprve budou....

Sice nás to trochu mrzelo, ale zas tak moc to nevadilo.
Na hrad jsme si vylezli. Udržují ho dobrovolníci ve svém volném čase.

Ti tam také pořádají ony zmíněné akce. Takže jsme se zase po hradě prošli.

Dokonce Viki dnes zdolala všechny schody v klidu nahoru i dolů.
Vloni ani předloni to nedala.

Pak jsme se ještě kousek prošli, ale tentokrát opravdu jen malý, aby jsme Lucku moc nepřetížili.
V lese bylo nádherně.

Už i borůvky kvetou a jak. Jen aby nepomrzly.

Prostě hezký výlet.

Po návratu už nás doma na PC čekala zpráva a fotky od Jany ze zámoří.
Zatím se mají dobře a se vším jsou spokojeni.