V plánu

jsme měli výlet. Ale počasí naše plány změnilo.
Celý den nízká inverzní oblačnost, sychravo a prostě hnusně.
Tak jsem upekla perník a vyrazili jsme k babičce na kafe.
Těsně před námi doarzil švagr se ženou.
Babi myslím měla radost, že jsme se tam tak pěkně sešli.
Doufám, že zítra bude líp.

A týden je zase pryč

V úterý byla mlha snad ještě větší než v pondělí.

Ovšem Fíbí se šla se mnou a Viki taky vyvenčit. Ale po pravdě řečeno se to nelíbilo ani jedné z nás.

Odpoledne byly v plánu brusle, ale byla dost zima a foukal vítr, takže jsme to zrušily.
Lucka měla odpolko keramiku a já kafíčko se známou. Už to bylo potřeba.

Ve středu do práce. Takhle se mnou dodržuje ranní hygienu Fíbí. Šikulka čistotná...
Lucka zůstala sama doma, nebylo jí nějak dobře.

 Ve čtvrtek denní. Lucka je už zase ve škole. Hurá.

V pátek je ve škole Evropský den jazyků, takže klídek a pohoda, končí o trochu dřív.
Péťa je dnes v cizině už měsíc. Díky PC mi to ani tak nepřijde. " Slyšíme" se takřka denně.
Trochu jim tam pršelo....

Viki se zase zhoršila kůže, takže vyrážíme na veterinu. Je tam mladá doktorka, která mi teda moc nesedla a hlavně nic neřešila.
Navíc se tam potkáváme s Janičkou, musela nechat uspat dvě potkanice....Takže pohřbíváme.
Viki a Cipísek se při tom pěkně vyřádili.

Venku sice hezky, ale docela zima. To nám ten týden dost rychle utekl.

Pondělí

Volno,ráno mlha mlhavá, fuj...

Odpoledne bylo líp.
Můj muž se na mě zlobí. Za nedělní příspěvek.
Prý proč jsi nedala na blog i moji fotku na chůdách.
Tak jo, tady ji máš.

Navečer jsem šla cvičit. No to vám byl děs. Dva měsíce nic a to je pane překvapení jak se tělu nechce. Ach jo...Budu to muset nějak pořešit, takhle to nejde. Připadám si hrozně.

Jak utekli mlze

Zcela neplánovaně jsme si dnes udělali výlet. Tedy neplánovaně...
V plánu bylo, že až se po noční vyspím, někam vyrazíme. Jenže u nás bylo opět vše v mlze.
Koukli jsme na web kamery a vyrazili. Cestou jsme usoudili, že TADY sluníčko svítí, a proto TADY zastavíme. Co na tom, že cíl byl jiný, hlavně, že je hezky.
Vyrazili jsme hezkou cestou vprostřed louky, lemovanou stromy.

V dáli byla vidět ona mlha, které jsme ujeli.

Po krátké procházce jsme byli u cíle. Štěpánka,nebo chcete - li Hvězda.
V současné době v rekonstrukci, přístupná jen na ochoz.

 Kříž pod rozhlednou.

 A holka naše nejstarší zase z jiné strany

 U vchodu.

Přesto, že se může jen na kousek, nenechali jsme si to ujít. Všichni i s Viki.

 A tady rodiče se psem u rozhedny. Ještěže jsme tak maličcí.

Rozhledy jsou nejen z rozhledny, ale i ze skalky pod ní. I Ještěd v mracích byl vidět, ale jen na chvilku a mobilem to fakt vyfotit nejde.

 U rozhledny se dá i zabavit.

 

 V restauraci v chatě pod rozhlednou jsme si dali kafíčko. Pěkně venku na sluníčku. Jé...
Pod chatou je malý zvěřinec. Prasátko, jakmile se na něj sáhne si lehne a chce drbat...

A ona zmiňovaná chata. Pro mne nostalgické vzpomínky. Tady proběhl maturitní večírek...Můj tedy...

A cestou zpět, opět ona zmiňovaná alej.

Zajímavé na ní je, že je lemována mladými stromky.
Každý stromek má svého majitele. Jeho jméno je uvedeno na štítku u stromu.
U některých stromků je i tabulka s příběhem, pohádkou, povídáním...
Moc hezký nápad.

Trocha romantiky na závěr.

 Ještě poslední ohlédnutí.

Hra světel u roprachtické rozhledny U borovice. Okolo jsme jen projížděli.

Po mlhavých dnech

to už vypadá trochu líp.
Mlha je po ránu a drží se nad Kozákovem jakoby tam byla přilepená celý den.
Probíhá tu tradiční divadelní přehlídka, ale nějak mne představení letos moc nezaujala, tudíž jsme byly doma.
Taky probíhá sportovní víkend se cvičením na Benecku, ale bohužel, služby jsou služby.
Odpoledne jsme chvíli předělávaly s Luckou pokojíček. Když je tam teď sama, tak aby to bylo trochu podle jejího. Péťa o tom ví a souhlasí.
Jana přivádí Cipíska na chvíli na pohlídánní, slouží totiž na onom divadelním festiválku jako pořadatel.
A já frčím do práce. Ou jé noční, to je moje.

Tak nějak

v posledních dnech. Venku i jinak.
Mlhavo,sychravo, nevlídno...

Koukám na kalendář

a na poslední příspěvek a nějak nechápu...
Víc jak týden jsem nic nenapsala a to jsem si slibovala, když je Péťa v cizině, že budu přispívat pravidelně  ať má holka přehled. Nedá se nic dělat. Jsme v kontaktu, takže ona ví.
Tady takové ohlédnutí.
Středa - měla jsem ranní, slíbila jsem Lucku odvézt na hudebku a bylo to jen taktak. Na poslední chvíli v práci moc práce, ale nakonec to dobře dopadlo.

Čtvrtek - před noční. Vyzvedávám Lucku ze školy, drobný nákup, návštěva knihovny. Byla tam dopoledne se školou. Zapůjčené hry a hlavolamy z Liberce ji zaujaly natolik, že jsme se tam šly ještě podívat.

No a já hurá na noční.

Pátek - po noční spát, bez toho to nedávám. Poklidné odpoledne a večer s kočkama dvou i čtyřnohýma) u televize.

Sobota - dopoledne všichni dospáváme uplynulý týden. Taťka seká, snad letos naposledy. My s Luckou jdeme na chvíli do lesa. Na houby. A je nám asi jedno jestli něco najdeme, nebo ne.
Nakonec to byl slušný úlovek, tak akorát na klidné zpracování.

Cestou zpátky se jedeme kouknout na místní raritu.

Neděle - taťka seká a stíhá to dokončit všechno.

My s Luckou trochu dáváme dopořádku kytičky.

Teda i s Viki a Fíbí.

A navečer zas hurá do práce. Noční, už zase noční, v dobré sestavě. Práce dost, ale jinak vše OK.

Pondělí - Lucku do školy a honem spát. Odpoledne s Luckou na nákup,úkoly atp. a zase do práce. Noční jsou můj osud. Ha, ha. Tentokrát sestava jiná, nakonec se ukázalo, že dobrá. Nepříjemný zážitek na konec směny.  Ač za nic nemůžu, je mi to líto, ach jo...

Úterý - Lucku do školy a spát. Tentokrát můžu i dlouho, protože Lucka má odpoledne keramiku, ale nějak mi to nejde. Stále si přehrávám, jestli jse nemohla udělat něco líp. Asi nemohla.
Jedeme s mužem na nákup ( babička potřebuje taky nějaký), vyzvedneme Lucku.
Taťka jede s nákupem, já se jdu při západu slunce projít s Viki (vyčistit hlavu).
Stačí tak málo a člověk je hned v lepší náladě. Najít křemeňáka a hezký západ slunce....

Navečer pečeme s Luckou čoko řezy. Trochu složitější pečení, tak chtěla beruška ode mne pomoct.

Středa - tak trochu černý den. Fyzický i psychický nápor...Teda jestli já jsem byla v lednu taky takový pako, tak velký obdiv všem, že to se mnou vydrželi. Tajně doufám, že jsem teda nebyla.