středa 15. října 2014

Koukám na kalendář

a na poslední příspěvek a nějak nechápu...
Víc jak týden jsem nic nenapsala a to jsem si slibovala, když je Péťa v cizině, že budu přispívat pravidelně  ať má holka přehled. Nedá se nic dělat. Jsme v kontaktu, takže ona ví.
Tady takové ohlédnutí.
Středa - měla jsem ranní, slíbila jsem Lucku odvézt na hudebku a bylo to jen taktak. Na poslední chvíli v práci moc práce, ale nakonec to dobře dopadlo.

Čtvrtek - před noční. Vyzvedávám Lucku ze školy, drobný nákup, návštěva knihovny. Byla tam dopoledne se školou. Zapůjčené hry a hlavolamy z Liberce ji zaujaly natolik, že jsme se tam šly ještě podívat.



No a já hurá na noční.

Pátek - po noční spát, bez toho to nedávám. Poklidné odpoledne a večer s kočkama dvou i čtyřnohýma) u televize.


Sobota - dopoledne všichni dospáváme uplynulý týden. Taťka seká, snad letos naposledy. My s Luckou jdeme na chvíli do lesa. Na houby. A je nám asi jedno jestli něco najdeme, nebo ne.
Nakonec to byl slušný úlovek, tak akorát na klidné zpracování.


Cestou zpátky se jedeme kouknout na místní raritu.


Neděle - taťka seká a stíhá to dokončit všechno.


My s Luckou trochu dáváme dopořádku kytičky.


Teda i s Viki a Fíbí.


A navečer zas hurá do práce. Noční, už zase noční, v dobré sestavě. Práce dost, ale jinak vše OK.

Pondělí - Lucku do školy a honem spát. Odpoledne s Luckou na nákup,úkoly atp. a zase do práce. Noční jsou můj osud. Ha, ha. Tentokrát sestava jiná, nakonec se ukázalo, že dobrá. Nepříjemný zážitek na konec směny.  Ač za nic nemůžu, je mi to líto, ach jo...

Úterý - Lucku do školy a spát. Tentokrát můžu i dlouho, protože Lucka má odpoledne keramiku, ale nějak mi to nejde. Stále si přehrávám, jestli jse nemohla udělat něco líp. Asi nemohla.
Jedeme s mužem na nákup ( babička potřebuje taky nějaký), vyzvedneme Lucku.
Taťka jede s nákupem, já se jdu při západu slunce projít s Viki (vyčistit hlavu).
Stačí tak málo a člověk je hned v lepší náladě. Najít křemeňáka a hezký západ slunce....




Navečer pečeme s Luckou čoko řezy. Trochu složitější pečení, tak chtěla beruška ode mne pomoct.

Středa - tak trochu černý den. Fyzický i psychický nápor...Teda jestli já jsem byla v lednu taky takový pako, tak velký obdiv všem, že to se mnou vydrželi. Tajně doufám, že jsem teda nebyla.





1 komentář: