Spací

tak by se dal nazvat dnešek. Ze soboty na neděli jsem měla noční. Chodím pak spát, ale moc toho nenaspím, tak maximálně 4 hodinky.
Na pondělí jsem nějak nemohla spát. Nevím proč. Změna rytmu,fáze měsíce, sled událostí, nevím.
A tak se stalo, že jsem spala slabé tři hodinky a vstávala do práce.
V pondělí jsem přišla ze školy od dětí po jedenácté hodině.
Takže jsem toho za poslední dny moc nenaspala.
Dneska ráno jsem vstala v sedm, abych dala Viki antibiotika. Zhodnotila jsem situaci a usoudila, že si zasloužím vrátit se do postele.
Přiznám se dobrovolně, vstávala jsem v jedenáct. To už se mi tedy hooodně dlouho nestalo abych si takhle pospala.
V poledne jsem si dojela pro Lucku, kterou jsem zase ve dvě odvezla na keramiku.
Pak jsem měla rande v kavárně s vlastním mužem. Vyzvedla jsem Lucku z keramiky a na šestou jela cvičit. Paní cvičitelka si dneska asi něčeho šňupla. Jela tedy dost pecky, ale zase to bylo super.

Kouzelná noc ve škole

a pro nás velké dilema. Tedy spíš pro Lucku. Jít, či nejít. Přespat ve škole, nebo ne?
Nakonec padlo rozhodnutí jít.
V neděli jsme zabalily základ, zbytek si musela dobalit sama.
Měla jsem totiž denní. V 17 hodin sraz před školou, taťka ji dovezl.
Nicméně jsme se ještě viděly.
Paní učitelka vymyslela, že dětem uspořádá stezku odvahy v prostorách školy. Požádala rodiče, zda by nepomohli. Jelikož jsem nevěděla, zda Lucka půjde, nepřihlásila jsem se, ale nakonec jsem šla.
Děti už za sebou měli sportovní hry, vaření večeře (těstovinový salát) a spoustu dalšího.
My jsme měli sraz v půl deváté. Přišlo nás sedm, z toho dvy starší sourozenci.
Rozsvítili jsme dětem svíčky po celé trase, která vedla ze třídy přes celou školu do tělocvičny.

Tady se děti museli podepsat a vrátit se zase přes celou školu, ale jinou trasou zpátky do třídy.
Na cestě potkali několik strašidel (rodičů).

Chodili po dvojicích, ale vždy se čekalo až dvojice dorazí zpět do třídy.
Po projití poslední dvojice se celá trasa prošla hromadně, zhasla se světýlka...
Rodiče odešli domů. Bylo skoro 23 hodin.
Děti dostali odměnu, zmrzlinu.
Pak šli ještě sledovat do interaktivní učebny film, ale někteří brzy zalezli do spacáků.
Podařená akce a nakonec byla Lucka moc ráda, že šla.
Ráno uklidili třídu a normálně se učili.

Památka zesnulých

Dopoledne jsem samozřejmě po noční prospala. Oběd zbyl od včera, takže pohoda.
Lucka dodělala vše potřebné do školy, sebraly jsme svíčky a vyrazily.
Náš cíl byl jasný. Na hrobech rodičů a příbuzných už jsme byly....
Nedaleko nás je Hrubá Skála.
Rychlá prohlídka nádvoří, věž uzavřena.

I tady je krásný barevný podzim.

A pak už honem kousek krásným podzimním lesem.

 Jeden z nejznámějších pohledů v Českém ráji, Mariánská vyhlídka.

 A za mlhou...Kozákov.

A ještě pohled k Turnovu, v dálce se schovává i Ještěd.

Náš cíl. Symbolický hřbito horolezců.
Dnes poprvé, co sem chodíme, pusto, liduprázdno....

 I my rozsvěcíme, nejen za horolezce, ale za všechny blízké našim srdcím, kteří už tady s námi nemohou být...

A jedna symbolická ....

 Taťka byl dnes na posledním rozloučení s tragicky zesnulým kolegou, taky lezl....

A pak už zašera, nebo spíš za tmy zase zpátky, domů.

 A přeci jenom zastávka na místním hrobě, dědovi rozsvítit...

Nějak těžko to letos všechno snáším.....

Dušičková sobota

V sobotu jsme si přivezli babičku na oběd. Taťka se cestou stavil " u našich", tam byla kytka v pořádku.
Hlavní důvodbabiččiny návštěvy byla tedy návštěva hrobu.
Přesto si myslím, že babi si u nás oddychla, dobře se najedla (aspoň to říkala) a pěkně si popovídala.
Navečer taťka babičku zase odvezl a já jela do práce.
Tenhle měsíc budu zase víceméně noční pracant.
V práci mám kolegyni, která má doma zhruba stejně staré kotě jako my.
Ptala se mě, jestli vím, kolik Fíbí váží. Nevěděla jsem, ale už vím. 2,3 kg

V práci byla docela pohoda. Taťka s Luckou ještě dojeli potmě rozsvítit a užít si světýlek.
Péťa se má v cizině dobře. Dokonce se ještě koupala v moři. Trochu závist. Ale jen trochu.

Do práce ve středu

jsem ještě nemusela. Taťka jo. My jsme s Luckou doma doháněly, na co jsme v minulých dnech neměly čas. Především učení.
Viki dodržuje léčebný režim. Bere léky, koupeme jak nám nakázali, žádné vycházky, klid. Posun spíš k horšímu. Ach jo. Pro jistotu odblešena Fíbí. Musíme vyloučitjakýkoli zdroj obtíží.

Čtvrtek pracovní. Skoro po týdnu v pracovním procesu. Ale jo, nakonec to šlo.
Zítra Jana končí v práci. Vezla jsem jí nějaké zákusky a chlebíčky.
To zase totiž u nás v práci dělají i na objednávku. Výborné a za přijatelnou cenu.

V pátek nečekaně zase volno. Ráno při venčení Viki jsem postehla, že se nám příroda trochu pobláznila. Nejen že nám kvete divizna,

ale na lýkovci jsou plody i květy...

Dopoledne jsem strávila doma, nějaký ten úklid, vaření, pečení. Odpoledne jsem vyzvedla Lucku a jely jsme na nákup. Tak nějak nás napadlo jen se kouknout na hřbitov. A ona mi ta krásná dušička zmrzla. Ach jo. Takže honem zpátky do města a koupit novou.
A raději hned dvě, co když to na hrobě rodičů dopadlo stejně?
Navečer jsem jela cvičit. Bylo to fajn.

Svátek

nesvátek, dopoledne jsem opět jela koupit kytku (ještže tady měla děvčata v květince otevřeno), abych měla co dát na hrob rodičů.
Viki je bez teploty, tak jsme se po obědě sebrali a zcela bezohledně ji opustili. Je marod, tak musí být doma.
Už jsme potřebovali na vzduch. V plánu to bylo od pátku, dneska konečně to vyšlo alespoň na chvilku.
První zastávka tedy s kytkou.

Pak jsme kousek popojeli a šli se projít. Dokonce Lucka našla houby. Jedlé a zdravé.

Cestou byli i pěkné výhledy

Ale i v samotném lese bylo fajn.

Tahle osamocená skála se prý jmenuje buchta.

Mysleli jsme, že dojdeme dál, ale z časových důvodů jsme skončili asi v půlce původně plánované cesty. A zase ta panoramata...

Nezbytná svačinka.

A ještě jedna podzimní.

Ty dva mé "šílence" napadlo hrát si na horolezce. Jako strach jsem měla a sama jsem to nedala.
Po páteční události to nějak nešlo.

Ale dobře to dopadlo a ještě za sluníčka jsme se vraceli k autu.

Pěkná prochajda, jen trochu tepleji kdyby bylo...Já vím, je konec října, klidně by mohlo být hůř...

A večer, večer jsme zase vyrazli s mužem a Janou za kulturou.

Moc pěkné to bylo, takové ze života. Dost jsme se zasmáli. Každý si tam našel to své.

Všechno je jinak

To si v práci vezmete volno, jakože jsou podzimní prázdniny.
Uděláte si seznam , co všechno chcete stihnout a co?
A nic. Všechno je jinak.
Jednak je venku hnusně. Nízká inverzní oblačnost všude.
Jednak se Viki zhoršila kůže natolik, že mě to děsí (tohle už opravdu kontaktní alergie nemůže být). Navíc měla včera teplotu.
Tak zjišťujete co, jak, kde, kdy....
Dneska tedy na veterinu, kde bude od příštího týdne pracovat Jana. Ještěže tak.
Vyfasovali jsme léky na 14 dnů, spoustu rad a návodů a musíme čekat. Snad to zabere.
Pak si vzpomenete, že budou Dušičky. Informace, že tady na hrobě je kytka ještě hezká vás uspokojí a proto koupíte jen jednu novou na hrob rodičů.
Nedalo mi to a jela jsem se na tu dobrou kytku kouknout.
No....No prostě ta, co jsme koupili už je tady na hrobě a ráno musím pro novou.
Máte trochu pocit marnosti a smutku, že se nic nedaří.
Ale pak si vzpomenete na nešťastnou událost posledních dnů (stalo se u nás, skoro za domem a dotyčného jsme znali) a je vám vlastně krásně, že se pořád ještě máte dooost dobře.
A tak se jdu převlíknout a cvičit.
Den D, nebo spíš B dokonán - slečna cvičitelka měla nehodu. Nic jí není,ale na cvičení nemohla dorazit.