Hrdý Budžes

dnes večer Bára u nás . Nádherný zážitek.
Kdo viděl chápe, kdo neviděl, ať urychleně napraví.

Rychlé shrnutí tohoto týdne,

aneb pořád se něco děje, ale pořád se to opakuje.
Každodenní běh jako do školy, ze školy, na hudebku a zpátky, na nákup, uklidit.
To je pořád dokola.
V pondělí po noční spím jako dudek. Večer jdu cvičit.
V úterý mám volno, ráno s Luckou na ORL. Lucka měla v krku velký čep. Ten byl stržen.
Jinak je OK, žádný brebery tam nemá. Večer jdu zase cvičit.
Ve středu jedu na veterinu a večer nejdu cvičit, ale do práce.
Ve čtvrtek zase spím. Tady trochu změna, odpoledne jdeme kouknout po jednom konkrétním vánočním dárku. Pečeme koláčky na třídní svatbu (v rámci výuky zorganizovala paní učitelka s dětmi obřad a všechno to okolo). A večer co? Večer jdu cvičit.
V pátek mám volno, dopoledne zajedu pro jablka. Nedaleko nás je sad, kde i prodávají. Výběr z mnoha druhů. Jednotná, slušná cena. Tentokrát beru Topaz. Křehké, šťavnaté, tak akorát sladké, mňam.
Odpoledne zpráva, že se známá stala podruhé babičkou. Moc gratulujeme a hlavně zdravíčko přejeme.
Jana v  práci spokojená, ale je to všechno nové, nezvyklé a tudíž je unavená. Ale to dá, je to holka šikovná.
Péťa v cizině stále spokojená.
Viki, jo Viki dobrala ATB, hnisavé leze už po těle nemá. Jen na mnoha místech vypadanou srst. Antihistaminika vůbec nezabrala, takže byly naszeny kortikoidy a po těch velmi výrazné zlepšení. Diagnoza je naprosto jasná. Těžká alergie. Doživotní léčba.

A už je zase konec týdne

Ve středu jsem měla volno a taky plány...
Jenže Viki se stále horší a horší. Mám pocit, že léčba je k ničemu.
Sedám do auta a frčíme na veterinu.
Léčba není k ničemu, ale je slabá. Takže chca nechca musíme nasdit vyšší kalibr.
Štve mě to, ale je otázka co je lepší. No nic, uvidíme, jak to bude dál.
Vracíme se domů, vyzvednu Lucku ze školy, pak ji vezu na hudebku a zase hurá do práce na noc.
Ještěže byl docela klid.
A takhle to vypadá, když se domů vracím.

Ve čtvrtek spím jak dudek. Asi podzimní únava, či co.
Vstávám tak akorát abych stihla odvést Lucku na klavír.
Rande mám tentokrát s mužem v Lidlu. Jak romantické.
Navečer mám premieru. Naše holky cvičitelky se zase naučily něco nového a já to prostě chtěla zkusit. Když jsem přišla domů a ptali se mě jaký to bylo, nedalo se říct nic jiného, než rychlý, ale jako fakt hrozně rychlý. A o co že šlo?  O PILOXING.

Naše Fíbí miluje koupelnu. A když ji ráno zabereme umyvadlo, tak obsadí alespoň vanu.
Hodně vody to ne, ale pokud je vlhká, tak to je spokojená.

Tudíž v pátek ráno spokojená byla. Na odpoledne jsme měli zamluvené lístky do kina.
Tři bratři. Nestihli jsme nějak v létě v premieře...
Zcela upřímně, podruhé bych na to nešla.

No a v sobotu jsem celý den v práci a v neděli aby se to nepletlo jdu na noc. Venku počasí, že by psa nevyhnal a tak hezky lenošíme doma.

Spací

tak by se dal nazvat dnešek. Ze soboty na neděli jsem měla noční. Chodím pak spát, ale moc toho nenaspím, tak maximálně 4 hodinky.
Na pondělí jsem nějak nemohla spát. Nevím proč. Změna rytmu,fáze měsíce, sled událostí, nevím.
A tak se stalo, že jsem spala slabé tři hodinky a vstávala do práce.
V pondělí jsem přišla ze školy od dětí po jedenácté hodině.
Takže jsem toho za poslední dny moc nenaspala.
Dneska ráno jsem vstala v sedm, abych dala Viki antibiotika. Zhodnotila jsem situaci a usoudila, že si zasloužím vrátit se do postele.
Přiznám se dobrovolně, vstávala jsem v jedenáct. To už se mi tedy hooodně dlouho nestalo abych si takhle pospala.
V poledne jsem si dojela pro Lucku, kterou jsem zase ve dvě odvezla na keramiku.
Pak jsem měla rande v kavárně s vlastním mužem. Vyzvedla jsem Lucku z keramiky a na šestou jela cvičit. Paní cvičitelka si dneska asi něčeho šňupla. Jela tedy dost pecky, ale zase to bylo super.

Kouzelná noc ve škole

a pro nás velké dilema. Tedy spíš pro Lucku. Jít, či nejít. Přespat ve škole, nebo ne?
Nakonec padlo rozhodnutí jít.
V neděli jsme zabalily základ, zbytek si musela dobalit sama.
Měla jsem totiž denní. V 17 hodin sraz před školou, taťka ji dovezl.
Nicméně jsme se ještě viděly.
Paní učitelka vymyslela, že dětem uspořádá stezku odvahy v prostorách školy. Požádala rodiče, zda by nepomohli. Jelikož jsem nevěděla, zda Lucka půjde, nepřihlásila jsem se, ale nakonec jsem šla.
Děti už za sebou měli sportovní hry, vaření večeře (těstovinový salát) a spoustu dalšího.
My jsme měli sraz v půl deváté. Přišlo nás sedm, z toho dvy starší sourozenci.
Rozsvítili jsme dětem svíčky po celé trase, která vedla ze třídy přes celou školu do tělocvičny.

Tady se děti museli podepsat a vrátit se zase přes celou školu, ale jinou trasou zpátky do třídy.
Na cestě potkali několik strašidel (rodičů).

Chodili po dvojicích, ale vždy se čekalo až dvojice dorazí zpět do třídy.
Po projití poslední dvojice se celá trasa prošla hromadně, zhasla se světýlka...
Rodiče odešli domů. Bylo skoro 23 hodin.
Děti dostali odměnu, zmrzlinu.
Pak šli ještě sledovat do interaktivní učebny film, ale někteří brzy zalezli do spacáků.
Podařená akce a nakonec byla Lucka moc ráda, že šla.
Ráno uklidili třídu a normálně se učili.

Památka zesnulých

Dopoledne jsem samozřejmě po noční prospala. Oběd zbyl od včera, takže pohoda.
Lucka dodělala vše potřebné do školy, sebraly jsme svíčky a vyrazily.
Náš cíl byl jasný. Na hrobech rodičů a příbuzných už jsme byly....
Nedaleko nás je Hrubá Skála.
Rychlá prohlídka nádvoří, věž uzavřena.

I tady je krásný barevný podzim.

A pak už honem kousek krásným podzimním lesem.

 Jeden z nejznámějších pohledů v Českém ráji, Mariánská vyhlídka.

 A za mlhou...Kozákov.

A ještě pohled k Turnovu, v dálce se schovává i Ještěd.

Náš cíl. Symbolický hřbito horolezců.
Dnes poprvé, co sem chodíme, pusto, liduprázdno....

 I my rozsvěcíme, nejen za horolezce, ale za všechny blízké našim srdcím, kteří už tady s námi nemohou být...

A jedna symbolická ....

 Taťka byl dnes na posledním rozloučení s tragicky zesnulým kolegou, taky lezl....

A pak už zašera, nebo spíš za tmy zase zpátky, domů.

 A přeci jenom zastávka na místním hrobě, dědovi rozsvítit...

Nějak těžko to letos všechno snáším.....

Dušičková sobota

V sobotu jsme si přivezli babičku na oběd. Taťka se cestou stavil " u našich", tam byla kytka v pořádku.
Hlavní důvodbabiččiny návštěvy byla tedy návštěva hrobu.
Přesto si myslím, že babi si u nás oddychla, dobře se najedla (aspoň to říkala) a pěkně si popovídala.
Navečer taťka babičku zase odvezl a já jela do práce.
Tenhle měsíc budu zase víceméně noční pracant.
V práci mám kolegyni, která má doma zhruba stejně staré kotě jako my.
Ptala se mě, jestli vím, kolik Fíbí váží. Nevěděla jsem, ale už vím. 2,3 kg

V práci byla docela pohoda. Taťka s Luckou ještě dojeli potmě rozsvítit a užít si světýlek.
Péťa se má v cizině dobře. Dokonce se ještě koupala v moři. Trochu závist. Ale jen trochu.