Pracovní víkend

Jak už jsem psala, měla jsem víkend pracovní.
Teplo,teplo, teplo. Budu se opakovat, ale na můj vkus moc velké. A tak doma jen drobné práce a víceméně odpočinek, protože mě to fakt vyčerpává. Taťka seká , ale vždycky jen chvilku a zase do stínu.
Když jsem psala, že venkovním kytkám moje nepřítomnost prospěla, tak se zdá, že těm domácím taky.

 Sobotní noční byla docela náročná. Na teplo, na práci......
V neděli jsem pospala, odpoledne navařila pro babičku ( přijede jí návštěva) a zase do práce.
Taťka ještě stále sekal a odpoledne byl chvilku u babičky s jídlem a nákupem.
Tentokrát byl relativně klid. Ale to prý není ono a tak mne navštívila jakási střevní potvora.

Na dnešek byl naplánován pracovní výlet. Zkusila jsem vstát, ale bohužel jsem to musela zrušit.
V tomhle teple bych to nedala. Prakticky celý den jsem po chvilkách prospala.
Doufám, že už je to za mnou.

Významnou událostí tohoto víkendu byl narozeninový dárek naší Janičky, který dostala od kamamrádky. Byla si skočit - bungee jumping. Moc se jí to líbilo a šla by zase.

Kytičky

V pátek jsem šla do práce na krátkou. Už je zase velké teplo, ale kupodivu to docela šlo.
I práce byla v pohodě.
Z práce na nákup  a celé odpoledne jsem strávila v kuchyni, protože mám pracovní víkend.
Co mi udělalo radost  po návratu z dovolené byly kytky.
Nemám vůbec žádné vlohy pro tyhle činnosti. V mojí péči zajde i ta nejodolnější kytka.
Evidentně týden bez mé přítomnosti kytičkám prospěl.

Nikdy, ale opravdu nikdy mi nevykvetly muškáty. Proto ta radost.

Taťka už zase seká. Velká zahrada je za trest, ale jinak to nejde.
Při sekání narazil na tohoto krasavce. Tak pý vzácnost. Pustili jsme ho na svobodu.

Teplo je velké, dost mě vyčerpává a pracovní víkend přede mnou.

Všechno nejlepší

jsme dneska přes různé "sítě" přáli naší Pétě.
Má totiž narozeniny. Cestovatelka naše.
V téhle chvíli se totiž nachází v Brightonu v Anglii.
Zlato naše všechno nejlepší, ať se ti daří a splní všechno, co si přeješ.
Máme tě mooooc rádi.

Borůvky

Po noční jsem chvilku pospala a po obědě, který připravila Lucka jsme vyrazily do lesa na borůvky.
Já trhala, Lucka se krmila. Ale aspoň byla se mnou a na čerstvém vzduchu.

A jelikož jsme byly nedaleko našeho bruslícího místa, měla jsem v autě i tuhle variantu.

 Chvilku jsme provětraly Lucčino prkýnko a moje brusle. Ale už zase bylo neskutěčné vedro a my raději jely domů.

Navečer se chvilku stavila Janička. To jsem byla ráda, dlouho jsem ji neviděla.
Byla tu včera, ale to já byla v práci.
A zase se na nás žene horký vzduch z Afriky, to už teda asi nedám. No budu muset.

Další dny

po dovolené už jsou zase v předchozím rytmu.
V neděli jsem všechno vybalila a díky krásnému počasí všechno vyprala.
V pondělí jsem  ještě měla volno a tak jsem měla dostatek prostoru si douklidit a vyžehlit.
V úterý už jsem pěkně mazala do práce na celý den. Díky nějakým změnám jsem byla s prima kolegyní takže návrat do pracovního procesu nebyl až tak krutý jak jsem očekávala.
Když jsem jela z práce tak jsem vyfotila jeden z posledních vlaků, které u nás jezdí.

Dlouhodobá výluka. Asi nutná, ale dost to bude komplikovat život spoustě lidí.
Naše zvěř, se zdá, si na sebe začíná zvykat. Tohle by dřív bylo nemožné

A najednou je tady středa. A nějak se nám nic nechce a čas utíká.
A večer pěkně na noční. Po dlouhé době se mi teda nechce.
Opět je všechno jinak a máme "letní" provoz. A já budu dnes v noci na patře úplně sama.
Sice budu mít několik přátel na telefonu, ale stejně je to takový divný pocit.

Sobota - cesta zpátky

Poslední venčení, poslední snídaně, naložit všechny věci a hurá domů.

Tentokrát alespoň nebylo takové teplo jako při cestě tam.
Pravidelné zastávky na protažení, napití a vyvenčení.
Když už jsme byli skoro doma, napadlo nás, že si ten den hezky prodloužíme.
Zajeli jsme na naši oblíbenou Branžež.

 Viki tedy do vody nedostaneme ani náhodou.

Zato poležet si na pláži, to zvládá dokonale.

V Srbsku jsme si dali zmrzlinu a na večeři zajeli na Kost.

Tam to prostě nemá chybu. Stále rozšiřují, ale kvalita je držena stále vysoko.

Navíc ceny zůstávají. Určitě tu nejsme naposledy.

 Z naší Viki by byl alkoholik razdva. Pivo prostě miluje.

 Tak jsme dovolenou zakončili sice nedaleko domova a ve známém prostředí, ale moc hezky.

Pátek - a co nakonec ?

Nápadů hodně, času málo. Někde jsme už byli, někam to bylo dost z ruky.
Týdenní únava se projevovala na všech. Tak co tedy podniknout.
Pramen Vltavy, když už jsme tak blízko.
Autobusem z Kvildy na Bučinu. Z Bučiny na skok do Německa.

Zkontrolovat státní hranici

V hotelu Alpská vyhlídka (prý nejvýše poožený v ČR) výborná káva a zákusky za skvělé ceny.

Ta panoramata....

 A pak už cestou necestou k prameni Vltavi. Pořád jsme říkali Labe, neb to máme blízko, jednou to dokonce byla i Jizera, ale všichni moc dobře věděli kam jdeme.
Chvíli do kopce,

pak zase z kopce.

 A když už jsme tam došli, byli jsme dost zklamaní. Malé, zaroslé, špinavé, hodně lidí.
Myslím, že by si Vltava zasloužila něco víc.

Příroda kolem neutěšená, ještěže svítilo sluníčko.

 O kousek dál už to bylo mnohem lepší, na sluníčku pěkně, ve stínu stále dost zima.

Prostě Šumava

 Kvilda už je na dohled.

A na závěr jedno Kvildské panorama.