A je pryč !

Dopoledne trochu pospat (dneska to byla fakt nutnost), dojet pro Lucku do školy, udělat pozdní oběd a hurá zase na letiště.
Cestou na nás vykouklo sluníčko,

to asi proto abychom nesmutnili, že nám Péťa zase odletí.
Kupodivu v pátek odpoledne a provoz docela plynulý.

A už jdeme k odbavení.

Únava posledních dnů je patrná ( za tu fotku budu trpět, ale třeba jí to přejde než se vrátí :) )

 Ještě trocha přemýšlení, zda odletí, nebo ne ?

No jistěže ano a my jí to moc přejeme. 

Měj se tam hezky a užij si to. 

Máme tě rádi a už se těšíme na únor :).

Čtvrtek

Takhle po ránu...

 Po středečním praní dopírám ještě pár posledních kousků a nečekaně zase vařím :).
Péťa byla za babičkou, jsem ráda, že si na ni udělala čas.
Odpoledne první, pouze informativní rodičovské schůzky.

A potom noční. Takovou jsem tedy ještě nezažila. Nicméně špatná zkušenost je taky zkušenost a co tě nezabije, to tě posílí. A protože jsme byly v dobrém složení, tak výsledkem je dobře odvedená práce.

Tentokrát

se mi podařilo něco sepsat už v půlce týdne :)

V pondělí volno. Odpoledne cesta do nemocnice. Lucka minulý týden blbě doskočila a pata bolí. Tak pro jistotu. Je to jen oteklé, zhmožděné. Zrovna tak žebro, které zlobí bez důvodu. Tak snad bude dobře. Jo a zase vařím. Česká kuchyně, je česká kuchyně.
Péťa dnes jela na VŠ zařídit všechny úřední úkony.

Úterý ranní -  trošku se protáhla, ale ne o moc. Nějaký ten nákup, s Luckou na hudebku, když nemá moc chodit a večer Rada rodičů.

Středa - po dlouhé době po ránu zase procházka s Viki.

 Už nám to chybělo oběma. Tak jen doufám, že teď už bude víc příležitostí a času.

Péťu moc nevidíme. Spousta kamarádů, které chce vidět, než zase odletí.
Na středu večer si ale čas vyšetřila. Rodinná večeře. Společnou fotku nemáme.
Jen nejmladší a nejstarší, už jsou holky stejně velké.

Ale užili jsme si to myslím všichni.

Další týden utekl jako voda

Pondělí - doma, vrcholí přípravy do školy, ha,ha, ha, v sedmé třídě už to má na háku, já ostatně asi taky. Batoh jsme objednali přes internet a to ostatní se už poddá :)
Kontrola Bertíka u babičky. Má se dobře Bertík i babička.

 Úterý - Lucka jde sama, je už přeci velká, na hudebku už ale jedeme spolu.
Večer jdu na noční. První v zase úplně jiném režimu. Pořád změny, a to je tak nemám ráda.

Středa - po noční. Radikální střih, ale nevím, jestli jsem spokojená. Asi jo. Bylo to potřeba.

Čtvrtek - denní, po ní s bývalou kolegyní na kafe. Slibujeme si to už dlouho. Nedodělala školu. Nechápu náš systém, všude se pořád brečí jak je nás málo, ale zkušená, šikovná a chytrá holka to nemůže dělat protože nemá razítko. Fakt nechápu.
Večer volala Jana, měla v práci perný den. To já vlastně tak trochu taky.

Pátek - zase denní, tentokrát už klidnější. Večer jsem stejně odpadla.

Sobota - vařím, peču, vařím a zase vařím. Hádejte proč ?
               Večer na noční.

Neděle -  dopoledne spím a odpoledne jedeme směr letiště Praha.
                Cestou je to samá uzavírka a prší.

Ale na letišti jsme včas, letadlo už je tam, ale není to to pravé.

               Hurá Péťa je doma !!!

Narozeninový výlet

Dneska je to přesně pět let, co se narodila Viki. Strašně to letí.

A protože letošní prázdniny byly, prostě takové jaké byly, tak jsme dneska jeli na výlet.
Na Černou Horu. Nahoru lanovkou.

Na vršku na rozhlednu (jako bychom už nebyli dost vysoko :) )

Ale stálo to za to. Viditelnost trochu snížená, ale pořád nádhera.
V pozadí Sněžka.

Televizní vysílač.

Pokus o panoramata...

Opět Sněžka, tentokrát od hotelu Černá Bouda.

Takový malý okruh Černhorská rašeliniště. V dnešním teple bylo těch cca 5,5 km, tak akorát.

A nečekaně zase Sněžka

A jednou taky naše oslavenkyně a můj muž, to aby mi zase nevyčítal, že o něm nic nepíšu :)

Další pokus o panoramata

A jdeme dál...

a jdem hezky dál...

30 dětí ani Josefínu jsme nepotkali, za to asi tisíc polských důchodců.
Tady velká koncetrace suchopýru.

Vzácná chvilka

Televizní vysílač zblízka, paraglaidistů létalo spousta.

A i když bylo velké teplo, tak mi to nedalo, abychom alespoň na chvíli nezašli do městečka Janské Lázně.
Zajímavá lavička.

 Kostel

Úžasný dům, ze strany měl průhledný výtah.

Lázeňská kolonáda

Tady se kdysi léčil můj tatínek. Asi by to tady už nepoznal.
Dali jsme si zmrzku, poslali pohled strejdovi, se kterým se táta právě tady seznámil.
A jelo se domů.
Škoda, že prázdniny končí.

V posledních dnech

nějak nemám ani chuť, ani čas psát. Na jednu stranu ani není o čem, na druhou si říkám, že je to škoda. Poslední záznam byla středa 19.8.
Ve čtvrtek jsem byla po noční, samozřejmě jsem musela pospat.
Když se domů vracím - dvě slunce...

 Odpoledne nějaký ten nákup, káva s mužem v kavárně, navečer pro Lucku.
Několik "sluníček", dost odolné v tom suchu :)

 V pátek "jenom" ranní, což je do 14:00. Odpoledne na závěrečné vystoupení Lucčina tábora.
Teď mne mrzí, že jsem o tom nenapsala hned, bylo to strašně prima, samá pozitiva. Smekám před lidmi, kteří dokáží přiletět přes půl světa ve svém volném čase aby se věnovali cizím dětem.

V sobotu a v neděli jsem měla zase denní. To je takměř o  ničem. I když je to v práci celkem v pohodě, stejně jsem unavená. Takže do práce, vyspat se a zase do práce.
 V pondělí jsem byla doma před noční. Janička si přišla vyzvednout Cipíska, kterého jsme od středy hlídali. No já teda moc ne, ale on byl hodný.

 Dokonce se choval úplně jinak, než nám bylo řečeno. Rychle pochopil náš denní režim a dokonale se přizpůsobil, takže s ním vlastně nebyl žádný problém.

Taťka navíc po celou dobu spravoval Janě auto. Následky zimního karambolu.
Úterý zase po noční. Doma mezitím napečeno...

Aspoň chvíli spát prostě musím. Zase ty mraky.

Potom s Luckou konečně nějaké nákupy. Trpělivost, tu bych potřebovala. Nastupující puberta a její nechuť k nakupování, to je docela vražedná kombinace. Přežily jsme, obě dvě.
Ve čtvrtek ranní, odpoledne do nedalekého městečka reklamovat taťkovi boty, tedy už vyzvednout peníze. Lucka s námi, hurá máme boty na tělocvik.
Každé ráno je jiné...

 Na pátek před noční v plánu další nákupy, ale nepříznivá konstelace, tak jsme raději zůstali doma.
Napravili jsme to v sobotu odpoledne, bylo to náročné, ale už je to za námi.
Zakončení dne na Kozákově - nějak si ty nervy uklidnit musím.

 A ještě jedna od našeho domu

Funguju !

Jakmile teplota klesla pod 30 st. moje tělo si vzpomnělo a já opět normálně funguju :)
A navíc jako bonus prší....
Pondělí - denní (6-18)
Úterý - denní (6-18)
Středa, tedy dnes jdu na noční (18-6).
Jsem doma sama !!!!!! A užívám si to.
Lucka má totiž tenhle týden English camp. Něco jako příměstský tábor.
Ráno okolo půl deváté sraz, domů cca před pátou. Rodilý mluvčí, hry, písničky, tvoření, zábava.
Docela se jí tam líbí. Hurá.
Jdu něco dělat, ať toho klidu dostatečně využiju :)