středa 5. července 2017

Poslední den mého volna

jsme se rozhodli strávit s Maruškou. Vypadá to, že teď budu v práci víc jak doma a moc ji neuvidím.
Po obědě jsme tedy sedli do auta a vyrazili. Jen ve dvou, Lucce pořád není dobře a měla strach, aby Maru nenakazila.
Maruška spinkala, po probuzení dostala najíst a pak jsme vyrazili na obhlídku okolí.
Dědeček se pyšně chopil kočárku.


Kostel


 Nádvoří


Na hradbách



 A ještě nádvoří z druhé strany


Pod hradbami


Trochu netypický pohled


Odvážlivec


Prý na vyhlídku, kousek lesem, po rovince...


Ještěže je nosítko, kočár parkuje kdesi ve křoví na začátku lesa



Spokojené dítě


Cíl naší cesty, Krkonošské vyhlídka


Zápis do knihy je nutnost


Těsně před bouřkou, ta panoramata





Už jdeme zpět, bouřka, kratičká proběhla když jsme byli v lese



Náměstí


Trochu jiný dopravní prostředek, za ním cukrárna s vynikající zmrzlinou


Buřtíky, mňam


Maruško srovnej dříví


Spokojené dítě

Bylo to moc fajn, škoda, že ty hezké chvilky tak rychle utečou.

úterý 4. července 2017

Výlet

Dopoledne
Cíl Horní Maxov autem,


odtud pěšky na Bramberk.


O panoramata nemůžeme přijít.


 Dál po svých pěkně lesem.


Cestou bodlák kam se podíváš.


A zase lesem do docela slušnýho kopce.


Další rozhledna, tentokrát Slovanka.


A znovu panoramata....


Vzpomínky, tady byla kdysi Jana na táboře. Dneska to vypadalo dost opuštěně.


A pěšky zpátky do Maxova. Výborná držkovka v restauraci U hrocha. Zvenku to nevypadá nic moc, ale moooooc chválíme.
Pak hezky autem do nedalekého města. Manžel k zubaři, já čekala.
Autem na Souš.


Za hráz na kafe a pak hezky po svých zase lesem podél vody.


 Vodopády Černé Desné, slov netřeba.







A pěkně zase zpátky k autu lesem do kopečka.


Nachozeno něco kolem 14 km. Počasí tak akorát. A volno se pomalu blíží ke svému konci.

pondělí 3. července 2017

Borůvky

To se tak někdy semele. Večer se těšíte na druhý den, protože máte volno a chcete si ho užít.
Ráno se probudíte a najednou, ani nevíte jak, je všechno špatně a jste si protivní sami sobě.
Teda doufám, že to nemám jenom já a stalo se to někdy i někomu jinému.
To je potom lepší se sebrat a odejít, když nechcete problémy. Tak jsem se sebrala a odešla.
Do lesa. Na houby, na borůvky.
Vyčistit hlavu. Zklidnit se, poslat nenáladu někam pryč.
Les plný lidí, vypadalo to, že tam je borůvkový zájezd. Ještě s malými dětmi, kterým nikdo neřekl, že v lese se pokud možno nekřičí. Jo, jsou to děti, ale vypadalo to na asi třicet dětí, byly tam čtyři.
Když jsem nezavadila o houbu, našla jsem si místečko borůvkové. Pěkně stranou, docela v klidu.
Najednou se z lesa vynoří nějaká babi s dědou a asi pěti vnoučaty. To moje místečko bylo moc fajn, neb babi vytáhla telefon a jala se volat všem svým známým, aby je poinformovala. Že jako prázdniny, vnoučata, les, houby, borůvky, koláč, první den a už se těší na pátek. Rodiče si přijedou....
No nic, litr borůvek jsem zvládla, dávaje pozor na záda i rameno. Komáři se napili a já mohla domů.
To bylo včera. Zdálo se, že nenálada je trochu pryč. Bohužel jen trochu.
Dneska ráno si našla cestu zpátky. Ale už nebyla tak silná v kramflecích, někde asi klopýtla a pokulhávala. Tak místo původního plánu nákup. Měla jsem pocit, že tu umřeme hlady.
Taky, že Maru nemá co na sebe. Jsem zvědavá, co na můj výběr poví maminka.
Po obědě se mě Lucie, to moje nemocné pubertální dítko ptalo, jestli jako výlet s tátou ne?
Tak jsem jí naznačila, že ne. A to dítě má víc rozumu než my všichni dohromady.
Jseš s ním skoro 30 let ? Jseš. Myslíš, že si najdeš někoho lepšího ? Nenajdeš. Tak toho nechte.
Jak prosté, že.
Jenže plán už byl změněn a táta už seděl na traktoru. Kvůli dešti minulý týden nedosekal.
Tak jsem vzala hrneček a šla zkusit do lesa druhý pokus.
Cestou všechno kvete.


Bylo docela hezky, ale pořád chladno.


V lese je prostě hezky vžycky.


A borůvek je taky dost.


Tentokrát tam nebyl skoro nikdo. Kolem mne prošla jedna paní s borůvkama a jedna se psem.
Komáři se dnes chovali docela slušně. Záda a rameno asi bolí víc než obvykle.
Ale hlavu, hlavu mám snad vyčištěnou dokonale.

sobota 1. července 2017

První prázdninový den

byl...No jak to jen nazvat.
Pozitivní se vyrovnává s negativním.
Začalo mé jediné pidimidi volno letošních prázdnin.
S Luckou jsem byla na pohotovosti. (Stihly jsme než se Maru vyspala.) Opět jsem se styděla, že pracuji jako zdravotník. Paní doktorka byla žena na "svém" místě.
Na oběd přišla Janička s Maruškou a Cipískem.
Ještěže my tu Marušku máme. I když je venku ošklivo a docela zima,


s ní vám přijde, že pořád svítí sluníčko.
Když může lézt po stole. (To by naše holky nikdy, ale opravdu nikdy nesměly)


Když jí dáte do ruky reproduktorek a pustíte jakoukoli hudbu. Sedí a poslouchá a ani se nehne.


Místo prolézačky poslouží stoleček...


 Ve chvíli, kdy neprší a posadíte ji na houpačku...


 Nebo doma jen tak na křeslo...


 A závěr dne....


Až na Lucku, které fakt není dobře, to byl pěkný den.
Péťa na Islandu se má dle posledních zpráv snad taky dobře. Alespoň v rámci možností.