Pondělí

Denní směna, to jest od šesti do šesti.
Pak jsem byla KO.
Lucka byla sama doma. Jinak to nešlo.
Taťka totiž musel pro novou techniku, ta stará dosluhuje a tráva asi růst nepřestane.

Drábské světničky

Jelikož jsou jarní prázdniny, tak mi přijde líto sedět doma. Ono by mi to přišlo i kdyby nebyly prázdniny.
A protože se v týdnu nějak nesejdeme, tak jsme dnes podnikli rodinný výlet.
Volba padla na Drábské světničky. Jsem si naivně myslela, že to bude takový poklidný výlet liduprázdnou přírodou. Poklidný byl, to jo.
Jen Viki měla trochu neklidu z těch všech pachů, vůní a kolemjdoucích psů a lidí.
Ale užili jsme si to, to zase jako jo. Na to jaký je datum to byla naprostá paráda.
Do daleka sice nebyl moc rozhled, ale sluníčko svítilo, teploučko bylo.

Hrad je volně přístupný, jen přístup je trochu obtížnější, proto jsme si ho prolezly jen s Luckou. Taťka zůstal s Viki pěkně na sluníčku.

 

Cesta od Drábských světniček ke Klamorně vede okolo Píčova statku. Ne nepohoršujte se, tak se to tam opravdu jmenuje.

Poslední zastávkou byl Mužský . Skoro západ slunce v oparu, který byl.....no nádhera nádherná.

Nějak mi ty lyže fakt nechybí.

Jarní prázdniny

Konečně došlo i na nás a příští týden máme jarňáky. Vzhledem k mé nové práci to bude tak všelijak.
Včera odpoledne SOS telefon. Takže dneska Šárka u nás.
Dopoledne rychlý nákup, protože holky toužily po langoších a doma se nevyskytoval bílý jogurt.
LIDL dnes rozdával růže k MDŽ.
Odpoledne chvíli venku, ale byl takový zvláštní opar , foukal trochu vítr a mě byla nějak zima. A navíc jsem měla chuť seznámit se s novým šicím strojem.
A tak zatímco holky byly venku a lezly po stromech a lítaly po zahradě,

 muž někde v dílně, prostřední na brigádě a nejstarší na návštěvě u babičky (stavila se tady než jela a dostala jsem druhou růži), tak já se seznamovala s novou technikou.
Trochu mi pomohl muž, jinak jsem zkoušela sama. No je to trochu jiné, ale ono to půjde.
Jen ten čas nějak chybí. Závratné hodnoty jsem zatím nevytvořila, ale Viki má konečně opravený svůj spací polštář. Na něčem to natrénovat musím, že jo.

Jo, a kvete nám lýkovec :)

 

Pátek

je tu ani nevím jak. V úterý jsem volno využila k malému úklidu.
Ve středu ranní, odpoledne vyzvednout Lucku z nauky.
Čtvrtek denní, docela náročná, takže únava.
Nutno podotknout, že Lucka šla ráno sama, šikulka jedna moje.
Vrátila se nám Péťa ze školy, byla na návštěvě u Jany.
Dneska ranní, Lucka šla zase sama. Péťa jela na brigádu.
Odpoledne jsme se s Luckou sešly u kadeřnice. Když jsem dorazila, byla už skoro polovina hlavy ostříhaná. Lucka má velikou pochvalu, jak to všechno sama pěkně zvládá.
A já jsem ráda, že je pátek, nějak mne ta práce a jaro zmáhá :).

Líp, nebo ne?

A kdo to má posoudit.
Pondělní dvanáctka byla dost krutá.
Tak pozitivně, krk nebolí, nemoc to asi nebude. Lucka měla fimo a přinesla moc hezké výrobky , snad vyfotím :)

Dnes volno a těch žab tady skáče tolik. Ach jo.

Někdy se den

nepovede a jeden ani neví proč.
Všechno je v pořádku, vše jak má být, venku slunce, ale jinak to stojí za ....
Myšlenky neuspořádané, roztěkané, pochybnosti kolem a dokola, nenálada od rána až do večera.
Ach jo, asi jsem moc spala, nebo nevím...
V krku mě bolí, hlava taky trochu, že by na mě něco lezlo?
Tak snad zítra bude líp. Sice pochybuju, ale věřit budu.

Chůze

nejjednodušší, nejpřirozenější pohyb.
Dnes dopoledne SOS. Může k vám Šárka. Jasně.
Jen plány byly jiné, co teď. Nechci, aby holky celé odpoledne proseděly u TV a PC.
A zase je to neplánované.
Tak se jdeme projít. Před dvěma týdny jsem jim slíbila Krkavčí skálu.
Bereme to přes lomy. Asi nejkratší cesta, jako bonus pustoprázdno.
Slunce svítí, ale je chladno, občas fouká studený vítr.
Pohled na naše městečko

Viki naprosto spokojená

Holky na kraji lomu

 A v lomu

Zbytky ledopádu

Takové ty kochací, trochu kýčovité pohledy, stejné, jako minulý týden

Spokojené skoropuberťačky

 Létající pes

Konečně na "Krkavce"

Pohled  z vyhlídky

 Cestou domů už bylo chladno. Doma jsme si daly horký čaj, závin, nutelkové croisantíky.
A Šárka musela domů.
Péťa, naše pracantka, už zase byla na brigádě v zahradnictví.
A mě začalo bolet v krku. Ach jo.