by dnes bylo mé mamince. Zemřela na jaře roku 2007, naprosto nečekaně , vlastně z plného zdraví. Tak, jak jsem tady psala před časem o tátovi, tak i mamka byla hrozně hodná a hlavně pracovitá ženská. Vzhledem k taťkovu onemocnění na ní leckdy byly i mužské práce a to hlavně v posledních letech. Nikdy si nestěžovala. Dělala, co bylo třeba. S láskou se starala nejen o nás - děti, ale dosloužila i svojí mamince. A když se začaly rodit vnučky (bylo jich 6), vždycky si na ně udělala čas. Holky ji milovaly. Kolikrát se stalo, že brečely, že u ní chtějí zůstat navždycky a domů už nikdy. Vždycky pro nás všechny měla vlídné slovo, vždycky na nás měla čas. V důchodu si ještě přibrala domácí práci, aby se " nenudila".
Když zemřela, byla to rána pro nás pro všechny. Nikdo nečekal, že nám odejde tak brzy. Nejhůř to asi nesl táta, měli se s mámou hodně rádi, zemřel za dva a půl roku.
Hrozně se mi po ní stýská a ještě aspoň jednou bych jí chtěla říct :
VŠECHNO NEJLEPŠÍ MAMI A DĚKUJU ZA VŠECHNO, CO JSI PRO NÁS UDĚLALA.
MÁM TĚ MOC RÁDA
Teď si tu brečím...Je mi to líto. Takoví hodní lidé by tu měli zůstávat dlouho. Krásné sluníčkové dny...
OdpovědětVymazatIvy,...zase ty naše souhry...rok 2007, stejný prožitek mám i já, ale s tátou, takže co říct? Nic, všechna slova jsou zbytečná, jen čas to trošku ohladí a životem už s tebou půjdou jen vzpomínky a myšlenky na to, co by kdyby. Ze srdce ti rodiče nikdo nevymaže, jejich geny se nám ti občas připomenou a to je ...lidského života běh. Myslím na Tebe, ahojky Radka
OdpovědětVymazat