Třeboň - den čtvrtý adrenalinový

Ráno jsme si pospali. Ani plavat jsme s Luckou nešly. Nějak jsme byly unavené, foukal vítr, bylo docela chladno. Když jsme přišli na snídani, tak se všichni divili, co se stalo, že jsme nebyly v rybníku. Takže jsem nebyla tak daleko od pravdy, že si nás budou fotit jako raritu.

Po snídani nezbytná lodička, dnes jen taťka s Luckou. Já  jsem si dovolila chvíli číst. Ale fakt jen chvíli.
Rodinná rada rozhodla, že dnes bude den plný překvapení. Kam jedeme jsem věděla jen já.
Navštívili jsme Slověnický mlýn. První dojem byl hrozný. Polorozbořená barabizna, to bylo to první, co jsme viděli.
Ale porozhlédli jsme se a zjistili, že to nebude až tak zlé. V celém areálu je vidět, že se snaží o jeho údržbu a zvelebování, ale holt nejde všechno hned. Nakonec z toho byl tak neskutečně suprový den, na který asi dlouho nikdo z  nás nezapomeneme.
Všechno je to ale o lidech. Instruktoři a veškerý personál byli mladí lidé tak do 25 let. Ale všichni bez vyjímky byli milí, ochotní, usměvaví, prostě supr a to nepřeháním. Ochotně a trpělivě vysvětlovali co a jak na všech aktivitách.

Slečnu Veroniku si Lucka zamilovala na první pohled a lanový park pro děti do 15O cm díky ní prošla dokonce dvakrát.
Lanový park pro dospělé jsme s manželem prošli za asistence sympatického Martina.

Nejlepší pocit asi byl, že jsem to dala. Fakt jsem měla obavy, ale mladík nám tak dobře radil a hezky nás hecoval, že jsme si to fakt užívali.
Navíc jsme zkusili lukostřelbu a aquazorbing.

U  lukostřelby došlo k takové legrační situaci. Instruktor Martin přišel ke stanovišti a jen tak nás hecnul, že snad už nekončíme. Bylo teplo a fakt už se nám nechtělo. Tak jsem mu to vrátila a řekla, že když bude střílet on, tak já taky. Vybral schválně docela velkou vzdálenost, ale to chlapec netušil, že díky mému muži mám už něco nastříleno. No bavili jsme se oba i všichni okolo. Nebudu vás napínat, oficiálně to bylo fiftyfifty, ale můj milovaný muž pravil, že jsem byla lepší. Za odměnu nám bylo povoleno asi jako jediným se vykoupat v lomu, který je v areálu mlýna. Ani přihlížející instruktoři se tam ještě nekoupali. Prostě nádhera.

Na zpáteční cestě jsme se ještě prošli po hrázi rybníka Dvořiště. A zase nádhera.

 Po návratu do penzionu jsme si musely jít s Luckou ještě zaplavat. No a večer jsme mastili karty.
Ty mý dva milovaní už spinkají, tak půjdu taky. Pokud vyjde předpověď, tak nás zítra čeká koupání na rozvodí. A prý tam jedeme na kolech, takže pár km k tomu. No to abych si vzala po návratu domů dovolenou na zotavenou.