Po snídani, mimichodem byl výborný domácí jahodový koláč z rukou paní domácí, opět lodička. To je vždycky taková malá hodina přírodopisu. Už jsme viděli volavku, ledňáčka, několik druhů kachen, lekníny a spoustu dalšího. Probíráme i takové věci jak se rodí ryby ( to zvládáme) a co žerou vodoměrky ( to fakt nevíme - už jo).
Pak jsme přemýšleli, co dál. Kolo zvítězilo. Zlověstná mračna nás strašila celou cestu.
Došlo i na hromy, jen blesky a déšť se nám vyhnuly.
Cestou jsme krmili kačenky.
Dojeli jsme na zámek Jemčina.
Prohlédli si okolí, dali oběd a jeli pomalu zpátky.
Několik odpočívacích zastávek, jedna na výtečné zmrzlině.Jedna v lese, kde na malém prostoru bylo jedno mraveniště vedle druhého.
Na poslední jsme zanechaly tátu na klobáse z udírny a jely napřed. Tajně jsme doufali, že bez nás zpátky trefí. No trefil, ale přiznal, že na 4km asi 3x zabloudil. No nic, hlaně že ještě teď nebloudí po jihočeských lesích. Po návratu ukazoval tachometr na kole bez pár metrů 40 km. Myslelal jsem, že Lucka padne, ale sotva sundala helmu, natáhla plavky a honem plavat. A sotva se převlíkla z plavek do suchýho , tak už prudila, co budeme dělat dál. Kde ty děti berou energii?
Zatímco já tady píšu, tak mastí s tátou karty a neustále vyhrává.
A na závěr jedna noční. měsíčková.
Žádné komentáře:
Okomentovat