Dnes má svátek Iva

Všimla si toho spousta lidí, někteří mi přáli i tady na blogu. Všem moc děkuji, ale asi bych měla podat vysvětlení, jak to vlastně je s mým jménem doopravdy.
Něco už bylo napsáno pod příspěvkem Plavání.
Budu i citovat ony příspěvky.
Když moji rodiče vybírali jméno pro své druhé dítě, tak se mamce líbilo jméno Ivana. Znala jednu nositelku tohoto jména. Vysokou, štíhlou, inteligentní, hezkou, šarmantní paní Ivanu. A tak bylo rozhodnuto. Teda nejsem po ní ani v jednom, jen to jméno.
Jako malá jsem jméno Ivana neměla ráda, protože moje příjmení začínalo na A. Dáte - li si dohromady monogram...., zajisté přijdete na to, které zvířátko se takhle projevuje.
Když spolužáky přestala bavit zoologická zahrada, nebo jsme si všichni tak nějak zvykli, přibyly k nám v páté třídě další dvě nositelky tohoto jména. Paní učitelka nás rozdělila podle velikosti a hádejte, co na mne vyšlo. Jistě, Ivanka, a to v pubertálním věku.
Takže jsem až už spíše v dospělosti přijala na milost zkrácenou podobu tohoto jména, ale svátek mám oficiálně v dubnu.
Jak je podtknuto v dalších komentech, nemám tohle "trápení" jen já, ale i nositelé jiných jmen, nejen Ivy a Ivany, ale i Pavly a Pavlíny. Některé  Dagmary nechtějí být Dášou, Bára nemá ráda Barboru, Anna zase Andulu a mohla bych tak pokračovat dál.
A jak napsala Bára : "Na druhou stranu - proč bychom ti i tak nemohly popřát něco hezkého a milého, ne? :-)  "
Myslím, že má pravdu. Něco hezkého a milého bychom si vlastně měli všichni přát každý den a ne jenom ve svátek.
Takže se mějte všichni moc krásně a ať se vám dějí jen samé příjemné, milé a hezké věci.