Jelikož pracuji na odloučené pobočce, tak se mne to moc netýkalo. Nicméně v týdnu jsem byla oslovena, zda bych nemohla přijet pomoci, že " nejsou " lidi. No proč vlastně ne, že. Není to každý víkend a třebas se něčemu novému přiučím. Jaké bylo ráno moje překvapení, když jsem v plné parádě otevřela dveře a lidí bylo dost. Stane se...
Mělo to i svá pozitiva.
Kdybych nejela, nevstávala bych brzo a neviděla naprosto úchvatný východ slunce.
Taky bych nezjistila, jak rychle můžu být v Praze, když na dálnici není provoz.
Neviděla bych se s Bárou, která byla dnes taky v práci a to mne mooooc mrzelo.
Neprojela bych se nádhernou podzimní přírodou.
Neviděla bych spoustu létajících draků. Jednoho po návratu přímo u nás doma.
Viki tady měla kamarádku
Prostřední je zase na brigádě, potkanice dostala další dávku ATB.
Taťka je šikula, zvládli to tu beze mne na jedničku.
Takže nakonec to byl i přes zbytečnou cestu do Hočopočo pěkný den.
20/365 Z čeho jsem dnes měla radost, či co mne potěšilo
- to tak nějak vlastně už zaznělo výše
Žádné komentáře:
Okomentovat