Pondělí

I když jsme šly večer kvůli zimě docela brzo na kutě, ráno jsme vstávaly na poslední chvíli (rozuměj, těsně před snídaní).
Zase bylo zamračeno, ale neprší a to nám stačí. Někde jsem četla větu: Není špatné počasí, je jen špatné oblečení. Takže se oblékáme tak akorát a hurá na cvičení. Samozřejmě, že až po snídani. Tentokrát si nás slečna výcvikářka brala po jednom, aby  nám poradila, co a jak s pejskem, kde děláme chybu a co s tím. Tady by se dala ona věta o počasí trochu upravit na : Není špatný pes, je jen špatný psovod.....
A přesně tak je to i u nás. Viki byla chválena a já jí to prostě kazím. Musím na sobě zapracovat, zkoordinovat pohyby , ruce a mozek dohromady.....
Dalším černým bodíkem byl telefonát z práce. Ač dávno nahlášenou dovolenou, tak jsem komusi asi chyběla. Ach jo...
A protože jsme tohle dopoledne měly času nazbyt, šly jsem se s Luckou i Viki projít do místního lesa. Viki jsme chvíli nechaly i na volno a všechno bylo OK. Dokonce i sluníčko zasvítilo, prostě příjemná prochajda.
K obědu byly ovocné kynuté knedlíky, které chutnaly i Lucii !!!
O poledním klidu jsem nabažena dopolední procházkou neodolala a šla se zase projít.( Jen blázen dává přednost lítání do kopců před postelí, nemyslíte?)

Teda kopce jsou tam hrozné. Vrátily jsme zpátky tak akorát na soutěžní odpoledne.
Nejdříve soutěžili pejsci s páníčky v závodě agility, tak trochu upraveném. Bavili jsme se dokonale. Co nezvládl pejsek, musel za něj splnit páníček. For byl v tom, že soutěžili všichni, tedy i ti, co o agility jen někdy slyšeli.

Potom samotní páníčci a ještě byla zařazena dětská kategorie a to v chůzi na chůdách.
Zdolání vyznačeného úseku dalo leckterým účastníkům zabrat.

Odborná porota pečlivě měřila čas a ostaní kontrolovali regulérnost závodů :)

Lucka staršně překvapila. Za ty dva dny, co jsme si půjčily chůdy to natrénovala tak ( a to na tom tady stála porvé v životě), že dětskou kategorii vyhrála na celé čáře. Byla nejrychleší a bez jediného pádu. ŠIKULKA MOJE. Takže další cena a diplom za prvenství.

Mno, tedy, samochvála smrdí, ale maminka byla v dospělácké kategorii třetí. Cha natřela jsem jim to...Tááákovou radost jsem měla. A tak si vezu domů pohár a medaili taky !
V cíli

No a po soutěžním odpoledni jsem, jak jinak že, šly na procházku do lesa. A zase ta krása, ticho, nikde nikdo, ptáci si prozpěvovali a my...A my se tak trochu ztratily. Ale opravdu jen trochu a večeři (kuře na paprice) jsme stihly včas. Sice nás bolely nožky, ale stálo to za to.
Večerní vyhlašování výsledků probíhalo zase u táboráku.

Po setmění byla ještě připravena noční bojovka pro děti s názvem Sněhurka a sedm trpaslíků. Děti odešli s Vaškem (hlavní pořadatel) do lesa, dostaly kartičku, na tu museli nasbírat razítka od sedmi trpaslíků a nakonec došly ke Sněhurce. No prostě paráda. Na Lucku nějak nevybila kamarádka a tak šla jediná sama. To bych teda nečekala.
Prostě úžasný den !!!