pondělí 10. září 2012

Nevím

jaký zvolit nadpis. Rozporuplné pocity mám.
Tak jako každé pondělí, i dnes jsem cestovala za prací. Ono to má něco do sebe. Krásné ráno, kdy se mlha válí mezi kopci a mezi tím prosvítá sluníčko...No, já vím, že až bude chumelit a cesta bude těžko sjízdná, tak budu mluvit jinak.
Moje pondělní pracoviště.


Po pracovním procesu zpět domů.
Narychlo si domlouvám "rande" s kamarádkou, co má Tádu. Vyzvedávám Lucku, Tadýska s maminkou a užíváme si krásného slunečného dne.



Taťka bohužel musí sekat dokud to počasí dovolí.
Navečer děláme nějaké drobné úkoly, připravujeme se na zítra, dělám večeři, peru prádlo, prostě normálka.
Pak mi manžel sdělí, že od zítra nám budou dělat dlažbu před garáží.
Naplánovaná akce, která měla být hotová do konce prázdnin. V době, kdy jsem byla skoro pořád doma se ale bude dělat teď. V době, kdy nikdo není doma a Viki se tu asi zblázní, že je někdo okolo domu.
Teď, když jsem ji dostala z nejhoršího se bude chuděra denně zase stresovat.
Navíc vše  v době, kdy už reálně hrozí horší počasí, což práce jistě zkomplikuje. Jen doufám, že ne natolik, že by se nedodělaly a my museli celou zimu parkovat na silnici.
Manžel je dobrák a je rád, že to aspoň přijdou udělat (to já teda taky, ale...). Ale se mnou vztek cloumá. Celé léto se neozvou a nyní přijdou s velkou slávou. Ach jo.
Kdybych to věděla aspoň dopředu a mohla si udělat v práci volněji....

1 komentář:

  1. Nu, já bych věděla o názvu,ale asi by nepatřil do kategorie těch slušných. Mám podobné zkušenosti a jelikož se to kupí, stačí už jen brnknout,jako do zánětu,abych vyletěla. Přeji tedy hodně trpělivosti a ať to rychle vybudují a Vy to všichni (včetně Viki) zvládnete se zdravými nervy.

    OdpovědětVymazat