Nejen prací

živ je člověk. Tím se snažím řídit, ale bohužel byl konec čtvrtletí a to je vždy víc práce.
Takže se nedá nic dělat a musí se naplánovat skoro každá minuta.
Ráno Lucku do školy, potom tátovi na hrob. Zítra to budou tři roky co nám odešel...
A po středeční práci nejsem schopna většinou nic, natož jet na hrob. To bych fakt nedala.
Nečekaně jsem tam po ránu potkala tetu.
Pak honem zpátky do práce a dělat. Docela mi to šlo od ruky. Skočila jsem si na oběd a zase práce.
Na odpoledne jsem byla domluvená s jednou velmi milou osobou. Kupujeme si kafe s sebou, sedáme na lavičku v parku. V tu chvíli začíná svítit sluníčko a v milé společnosti je to krásné odpoledne.

Pak domů, probrat s Luckou plavání. Sledovala jsem ji chvílemi v práci přes web kameru.
Úkoly už měla hotové sama, šikulka.
Sebrat Viki a konečně na podvečerní prochajdu. 4 km svižnou chůzí svědčí nám oběma.