Jak už jsem psala včera, nějak to neprožívám. Nicméně kvůli Lucce , která se těší, se trochu nechávám strhnout. Kdyby žila mamka, asi by mi ledacos vytkla, nebo možná ne, že by se jí třeba líbilo jak jsem to pojala.
Prostě jsem si sestavila ve své hlavě jakýsi pomyslný seznam, co bych chtěla do zítra stihnout. Ne co by se mělo. Co já chci, aby to aspoň jako Vánoce vypadalo. Z 95 % jsem splnila. Což si myslím, je velký úspěch. bez stresu, bez nervů takřka v pohodě. Vlastně díky té pohodě se dá říct, že je to na 100%.
V poledne jsme měli hned dvě " vzrůša. Nejdřív se sem přihnala jak velká voda Jana s přítelem. Byli ohlášeni na odpoledne na kafe, ale změnili plány a potřebovali něco předat Pétě. Nevadilo mi, že přišli, ale že jsem ani neměla nic k obědu, protože jsem navařila málo, aby nebyly zbytky. :(
Pak kouká Lucka z okna a říká: - hele tamhle někdo je. Ten někdo bylo auto otočené na střechu, které spadlo ze silnice. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ani okýnka se u auta nevysypala. Auto otočili a odtáhli.
Odpoledne jsem slíbila upét ještě jednou vánočku. A tak jsem udělala zrovna dvě.
Jednu větší, tentokrát s rozinkami, oříšky a mandlemi. Druhou menší, pro Lucku, bez ničeho.
A pak už jen dovařit, douklidit, dobalit dárky. Ale fakt jen to nejnutnější.
Dokonce jsem po několika letech viděla dnes od osmi večer pohádku. To se snad nestalo, co jsem vdaná.
Moc se mi líbí tvé vánočky a ten seznam, co bys chtěla a ne, co se musí :-). Krásné Vánoce...
OdpovědětVymazat