po jarních prázdninách nebyl ani tak krutý, jak by se dalo očekávat.
Ráno jsem se trochu pobavila sama sebou. Vstanu, kouknu na teploměr a vidím - 14,00.
A sakra, to je zima, to snad toho nafťáka ani nenastartuju! Hned jsem vyrazila, abych to zkusila.
Už když jsem otevřela dveře mi bylo divný, že taková zima zase není. Auto jsem v pohodě nastartovala, čerstvě napadaný sníh lehce odmetla a šla zase domů, snídat, budit Lucku a tak..
No, jo no doma jsem se na ten teploměr podívala pořádně a zjistila, že to bylo jen - 1,4.
Co udělá desetinná čárka, že.
Cesta do práce dobrá. K mému překvapení dnes se dvěma mladými kolegy. Šéf nás sice dorazil zkontrolovat, ale jinak to byla pohodička. Jen jsem se dozvěděla, že musím být ve tři v práci tady, protože přijde někdo na kontrolu z minulého týdne. No, ještěže si kolegyně vzpomněla....
Asi by tam paní seděla ještě teď. I tak z toho byla celá zmatená. A miluju, když někdo něco vymyslí a nezeptá se. A co kdybych nemohla, nebo mi to zapomněli říct, sakra...
Hlavně, že na stole byl vzkaz, že jo. V pondělí kontrola. Co na tom, že na tomhle pracovišti budu porvé až v úterý....
Lucka školu zvládla taky dobře.
Dokonce jsme shodou okolností potkaly i Janičku, za to jsem byla ráda.
Odpoledne jsme odvezli nemocné auto do servisu, od zítra hurá pěšky.
Zase jeden takový normální pracovní den za námi.
Moje auto taky potřebuje do servisu, ale já na to nemám, tak to odkládám...
OdpovědětVymazat