Návrat do reality

po jarních prázdninách nebyl ani tak krutý, jak by se dalo očekávat.
Ráno jsem se trochu pobavila sama sebou. Vstanu, kouknu na teploměr a vidím - 14,00.
A sakra, to je zima, to snad toho nafťáka ani nenastartuju! Hned jsem vyrazila, abych to zkusila.
Už když jsem otevřela dveře mi bylo divný, že taková zima zase není. Auto jsem v pohodě nastartovala, čerstvě napadaný sníh lehce odmetla a šla zase domů, snídat, budit Lucku a tak..
No, jo no doma jsem se na ten teploměr podívala pořádně a zjistila, že to bylo jen - 1,4.
Co udělá desetinná čárka, že.
Cesta do práce dobrá. K mému překvapení dnes se dvěma mladými kolegy. Šéf nás sice dorazil zkontrolovat, ale jinak to byla pohodička. Jen jsem se dozvěděla, že musím být ve tři v práci tady, protože přijde někdo na kontrolu z minulého týdne. No, ještěže si kolegyně vzpomněla....
Asi by tam paní seděla ještě teď. I tak z toho byla celá zmatená. A miluju, když někdo něco vymyslí a nezeptá se. A co kdybych nemohla, nebo mi to zapomněli říct, sakra...
Hlavně, že na stole byl vzkaz, že jo. V pondělí kontrola. Co na tom, že na tomhle pracovišti budu porvé až v úterý....
Lucka školu zvládla taky dobře.
Dokonce jsme shodou okolností potkaly i Janičku, za to jsem byla ráda.
Odpoledne jsme odvezli nemocné auto do servisu, od zítra hurá pěšky.
Zase jeden takový normální pracovní den za námi.